Agadir uvádí Agadir? Není to omyl? Žádný omyl, samá pravda. Bylo to takto: V roce 1960 zasáhlo marocké město Agadir ničivé zemětřesení. V té době tam pobýval švédský básník Artur Lundkvist a viděl tu hrůzu na vlastní oči. Po návratu domů napsal poemu Agadir jako modlitbu za všechny oběti i jako vyjádření úcty síle a statečnosti lidského ducha. Artur Lundkvist je významný básník, napsal osmdesát knih. Patřil k takzvaným Osmnácti, kteří ve Švédsku rozhodují o Nobelově ceně za literaturu. Zemřel roku 1991.
V roce 1965 se na gymnáziu ve Valašských Kloboukách zrodil poetický soubor a pro své první soutěžní vystoupení si vybral právě poemu Agadir. Tak vzniklo Divadlo hudby a poezie Agadir, které pod vlajkou Agadiru pluje už padesát let - poslední čtvrtstoletí v Brně. V letošním jubilejním roce soubor získal záštitu Její Excelence velvyslankyně Marockého království.
Poemu Agadir tvoří padesát pět básní. Autor věcně, téměř reportážním způsobem líčí tragédii, která trvala pouhých deset vteřin, ale za oběť jí padlo devět tisíc Maročanů, tři tisíce cizinců a další tisíce lidí byly zraněny. Horizontální linie skladby zaznamenává zpustošené město, padající kameny i domy, zmatek, tmu a nářek. Vertikální linie je píseň o úderu, ale také o naději a veliké síle lidského ducha, o znovuzrození, které není zadarmo. Právě tato vertikální linie má věčnou platnost. Svět pořád balancuje mezi nadějí a nejistotou, mezi bytím a zánikem. Agadir je varování, ale také víra a důvěra v dobro, v solidaritu a úctu ke všemu živému.
Pokud něco této poemě chybí, pak jen pohled na dnešní nové, vzkvétající marocké město Agadir - jako doklad nezničitelné vůle k životu.
Divadlo hudby a poezie Agadir uvádí Lundkvistovu skladbu jako koncertní melodram.

Agadir uvádí Agadir? Není to omyl? Žádný omyl, samá pravda. Bylo to takto: V roce 1960 zasáhlo marocké město Agadir ničivé zemětřesení. V té době tam pobýval švédský básník Artur Lundkvist a viděl tu hrůzu na vlastní oči. Po návratu domů napsal poemu Agadir jako modlitbu za všechny oběti i jako vyjádření úcty síle a statečnosti lidského ducha. Artur Lundkvist je významný básník, napsal osmdesát knih. Patřil k takzvaným Osmnácti, kteří ve Švédsku rozhodují o Nobelově ceně za literaturu. Zemřel roku 1991.
V roce 1965 se na gymnáziu ve Valašských Kloboukách zrodil poetický soubor a pro své první soutěžní vystoupení si vybral právě poemu Agadir. Tak vzniklo Divadlo hudby a poezie Agadir, které pod vlajkou Agadiru pluje už padesát let - poslední čtvrtstoletí v Brně. V letošním jubilejním roce soubor získal záštitu Její Excelence velvyslankyně Marockého království.
Poemu Agadir tvoří padesát pět básní. Autor věcně, téměř reportážním způsobem líčí tragédii, která trvala pouhých deset vteřin, ale za oběť jí padlo devět tisíc Maročanů, tři tisíce cizinců a další tisíce lidí byly zraněny. Horizontální linie skladby zaznamenává zpustošené město, padající kameny i domy, zmatek, tmu a nářek. Vertikální linie je píseň o úderu, ale také o naději a veliké síle lidského ducha, o znovuzrození, které není zadarmo. Právě tato vertikální linie má věčnou platnost. Svět pořád balancuje mezi nadějí a nejistotou, mezi bytím a zánikem. Agadir je varování, ale také víra a důvěra v dobro, v solidaritu a úctu ke všemu živému.
Pokud něco této poemě chybí, pak jen pohled na dnešní nové, vzkvétající marocké město Agadir - jako doklad nezničitelné vůle k životu.
Divadlo hudby a poezie Agadir uvádí Lundkvistovu skladbu jako koncertní melodram.

Agadir uvádí Agadir? Není to omyl? Žádný omyl, samá pravda. Bylo to takto: V roce 1960 zasáhlo marocké město Agadir ničivé zemětřesení. V té době tam pobýval švédský básník Artur Lundkvist a viděl tu hrůzu na vlastní oči. Po návratu domů napsal poemu Agadir jako modlitbu za všechny oběti i jako vyjádření úcty síle a statečnosti lidského ducha. Artur Lundkvist je významný básník, napsal osmdesát knih. Patřil k takzvaným Osmnácti, kteří ve Švédsku rozhodují o Nobelově ceně za literaturu. Zemřel roku 1991.
V roce 1965 se na gymnáziu ve Valašských Kloboukách zrodil poetický soubor a pro své první soutěžní vystoupení si vybral právě poemu Agadir. Tak vzniklo Divadlo hudby a poezie Agadir, které pod vlajkou Agadiru pluje už padesát let - poslední čtvrtstoletí v Brně. V letošním jubilejním roce soubor získal záštitu Její Excelence velvyslankyně Marockého království.
Poemu Agadir tvoří padesát pět básní. Autor věcně, téměř reportážním způsobem líčí tragédii, která trvala pouhých deset vteřin, ale za oběť jí padlo devět tisíc Maročanů, tři tisíce cizinců a další tisíce lidí byly zraněny. Horizontální linie skladby zaznamenává zpustošené město, padající kameny i domy, zmatek, tmu a nářek. Vertikální linie je píseň o úderu, ale také o naději a veliké síle lidského ducha, o znovuzrození, které není zadarmo. Právě tato vertikální linie má věčnou platnost. Svět pořád balancuje mezi nadějí a nejistotou, mezi bytím a zánikem. Agadir je varování, ale také víra a důvěra v dobro, v solidaritu a úctu ke všemu živému.
Pokud něco této poemě chybí, pak jen pohled na dnešní nové, vzkvétající marocké město Agadir - jako doklad nezničitelné vůle k životu.
Divadlo hudby a poezie Agadir uvádí Lundkvistovu skladbu jako koncertní melodram.

Agadir uvádí Agadir? Není to omyl? Žádný omyl, samá pravda. Bylo to takto: V roce 1960 zasáhlo marocké město Agadir ničivé zemětřesení. V té době tam pobýval švédský básník Artur Lundkvist a viděl tu hrůzu na vlastní oči. Po návratu domů napsal poemu Agadir jako modlitbu za všechny oběti i jako vyjádření úcty síle a statečnosti lidského ducha. Artur Lundkvist je významný básník, napsal osmdesát knih. Patřil k takzvaným Osmnácti, kteří ve Švédsku rozhodují o Nobelově ceně za literaturu. Zemřel roku 1991.
V roce 1965 se na gymnáziu ve Valašských Kloboukách zrodil poetický soubor a pro své první soutěžní vystoupení si vybral právě poemu Agadir. Tak vzniklo Divadlo hudby a poezie Agadir, které pod vlajkou Agadiru pluje už padesát let - poslední čtvrtstoletí v Brně. V letošním jubilejním roce soubor získal záštitu Její Excelence velvyslankyně Marockého království.
Poemu Agadir tvoří padesát pět básní. Autor věcně, téměř reportážním způsobem líčí tragédii, která trvala pouhých deset vteřin, ale za oběť jí padlo devět tisíc Maročanů, tři tisíce cizinců a další tisíce lidí byly zraněny. Horizontální linie skladby zaznamenává zpustošené město, padající kameny i domy, zmatek, tmu a nářek. Vertikální linie je píseň o úderu, ale také o naději a veliké síle lidského ducha, o znovuzrození, které není zadarmo. Právě tato vertikální linie má věčnou platnost. Svět pořád balancuje mezi nadějí a nejistotou, mezi bytím a zánikem. Agadir je varování, ale také víra a důvěra v dobro, v solidaritu a úctu ke všemu živému.
Pokud něco této poemě chybí, pak jen pohled na dnešní nové, vzkvétající marocké město Agadir - jako doklad nezničitelné vůle k životu.
Divadlo hudby a poezie Agadir uvádí Lundkvistovu skladbu jako koncertní melodram.

Agadir uvádí Agadir? Není to omyl? Žádný omyl, samá pravda. Bylo to takto: V roce 1960 zasáhlo marocké město Agadir ničivé zemětřesení. V té době tam pobýval švédský básník Artur Lundkvist a viděl tu hrůzu na vlastní oči. Po návratu domů napsal poemu Agadir jako modlitbu za všechny oběti i jako vyjádření úcty síle a statečnosti lidského ducha. Artur Lundkvist je významný básník, napsal osmdesát knih. Patřil k takzvaným Osmnácti, kteří ve Švédsku rozhodují o Nobelově ceně za literaturu. Zemřel roku 1991.
V roce 1965 se na gymnáziu ve Valašských Kloboukách zrodil poetický soubor a pro své první soutěžní vystoupení si vybral právě poemu Agadir. Tak vzniklo Divadlo hudby a poezie Agadir, které pod vlajkou Agadiru pluje už padesát let - poslední čtvrtstoletí v Brně. V letošním jubilejním roce soubor získal záštitu Její Excelence velvyslankyně Marockého království.
Poemu Agadir tvoří padesát pět básní. Autor věcně, téměř reportážním způsobem líčí tragédii, která trvala pouhých deset vteřin, ale za oběť jí padlo devět tisíc Maročanů, tři tisíce cizinců a další tisíce lidí byly zraněny. Horizontální linie skladby zaznamenává zpustošené město, padající kameny i domy, zmatek, tmu a nářek. Vertikální linie je píseň o úderu, ale také o naději a veliké síle lidského ducha, o znovuzrození, které není zadarmo. Právě tato vertikální linie má věčnou platnost. Svět pořád balancuje mezi nadějí a nejistotou, mezi bytím a zánikem. Agadir je varování, ale také víra a důvěra v dobro, v solidaritu a úctu ke všemu živému.
Pokud něco této poemě chybí, pak jen pohled na dnešní nové, vzkvétající marocké město Agadir - jako doklad nezničitelné vůle k životu.
Divadlo hudby a poezie Agadir uvádí Lundkvistovu skladbu jako koncertní melodram.

Agadir uvádí Agadir? Není to omyl? Žádný omyl, samá pravda. Bylo to takto: V roce 1960 zasáhlo marocké město Agadir ničivé zemětřesení. V té době tam pobýval švédský básník Artur Lundkvist a viděl tu hrůzu na vlastní oči. Po návratu domů napsal poemu Agadir jako modlitbu za všechny oběti i jako vyjádření úcty síle a statečnosti lidského ducha. Artur Lundkvist je významný básník, napsal osmdesát knih. Patřil k takzvaným Osmnácti, kteří ve Švédsku rozhodují o Nobelově ceně za literaturu. Zemřel roku 1991.
V roce 1965 se na gymnáziu ve Valašských Kloboukách zrodil poetický soubor a pro své první soutěžní vystoupení si vybral právě poemu Agadir. Tak vzniklo Divadlo hudby a poezie Agadir, které pod vlajkou Agadiru pluje už padesát let - poslední čtvrtstoletí v Brně. V letošním jubilejním roce soubor získal záštitu Její Excelence velvyslankyně Marockého království.
Poemu Agadir tvoří padesát pět básní. Autor věcně, téměř reportážním způsobem líčí tragédii, která trvala pouhých deset vteřin, ale za oběť jí padlo devět tisíc Maročanů, tři tisíce cizinců a další tisíce lidí byly zraněny. Horizontální linie skladby zaznamenává zpustošené město, padající kameny i domy, zmatek, tmu a nářek. Vertikální linie je píseň o úderu, ale také o naději a veliké síle lidského ducha, o znovuzrození, které není zadarmo. Právě tato vertikální linie má věčnou platnost. Svět pořád balancuje mezi nadějí a nejistotou, mezi bytím a zánikem. Agadir je varování, ale také víra a důvěra v dobro, v solidaritu a úctu ke všemu živému.
Pokud něco této poemě chybí, pak jen pohled na dnešní nové, vzkvétající marocké město Agadir - jako doklad nezničitelné vůle k životu.
Divadlo hudby a poezie Agadir uvádí Lundkvistovu skladbu jako koncertní melodram.