Agadir na facebooku: | |
Agadir na Instagramu: | |
Agadir na Wikipedii: | |
Kanál RSS: | |
Pořady z cyklu "Agadir: Na strunách naděje" jsou konány za finanční podpory Státního fondu kultury České republiky |
Mediální partneři:
Přihlášený uživatel: | žádný |
Vaše IP adresa: | 34.231.180.210 |
Přístupy celkem: 44964829 Přístupy dnes: 10344 © 2004-2024 Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D. Optimalizováno pro rozlišení: 1280x720 a vyšší
|
| AKCE
| |
| Agadir: Na strunách naděje, Liou Siao-po | |
| středa 28. 1. 2015 18:30 | Kleinův palác, nám. Svobody 15, Brno |
|
Překlad: Olga Lomová a kol.
|
Za finanční podpory Státního fondu kultury České republiky
|
| |
|
| | Agadir uvádí... Robert Fajkus | |
| čtvrtek 12. 2. 2015 18:00 | Mahenův památník, Mahenova 8, Brno |
|
Lékař a básník, narozen v Jindřichově Hradci, žije v Brně. Vnímavý poutník krajinou i nevtíravý souputník lidí. Scénické čtení z básnické sbírky Sivý křik.
Ukázka:
Kozlov.
Řeč opuštěných míst,
hlas neurčený uchu člověka,
na kterého tu vzpomíná jen torzo kostela.
Poslední slavností v něm byl příchod vojáků,
kteří vyrabovali rakve a rozstříleli mrtvé,
aby zaplašili prázdno.
Odtáhli, prohořelí pálenkou, pustopustí,
v mísení kleteb s modlitbou.
Řeč zvířecích stop marnivě tě předbíhá na cestě k osudu,
ponuře šedé nebe se navaluje do spánků.
Jen svistot lasic vábí tě punčoškami po sněhu.
Hladce, posléze bolestněji kapalní vzpomínky i sny,
chvěješ se samotou, olovo teče hrdlem dovnitř,
až syčíš mezi rty.
|
Za finanční podpory statutárního města Brna
|
| |
|
| | Autorské čtení Mileny Fucimanové | |
| sobota 28. 2. 2015 17:00 | Boskovice, Galerie Otakara Kubína, Masarykovo nám. 1/3 |
|
Ukázka:
V koupelně se nesvítí, ale je slyšet, jak do umývadla teče tenký pramínek vody. Žena prudce otevře dveře do synova pokoje. Stačí jediný pohled - a má jasno. Všude kolem jsou rozházené kousky prádla a oblečení. Pod oknem tričko s divokým potiskem, na klíčku od skříně visí maličká podprsenka a na zemi pod ní kalhotky taky s nějakým nápisem. V tom šeru to vypadá, jako by na nich ležela ještěrka. Málem jsem vyjekla.
Edovy manšestráky a mikina zametené skoro pod postelí, tam budou jistě i jeho slipy a ponožky. Pod židlí další cizí svetřík, přes židli světle modré rifle a bundička. Vypadá to, jako by ze sebe dva blázni strhávali oblečení, najednou dospělí a nezastavitelní.
V nažehlených duchnách - ženině pýše - leží cizí děvče...
| |
|
| | Agadir: Na strunách naděje, Jorge Olivera Castillo | |
| středa 11. 3. 2015 18:30 | Kleinův palác, nám. Svobody 15, Brno |
|
Kubánský básník a novinář, který byl za svůj protest proti totalitě na Kubě vězněn a mučen. V současné době předseda Klubu nezávislých kubánských spisovatelů. Scénické čtení z básnické sbírky Tetování v paměti.
Překlad: Stanislav Škoda
Ukázka:
Znám dobře hořkou pachuť ticha.
Pamatuji si, že bylo v oné budově
na zašlých regálech jedinou potravou.
Musel jsem je jíst syrové...
|
Za finanční podpory Státního fondu kultury České republiky
|
| |
|
| | Agadir: Na strunách naděje, Tsering Woeser | |
| středa 8. 4. 2015 18:00 | Knihovna Jiřího Mahena, Kobližná 4, Brno |
|
Tibetská básnířka žijící v Číně. Za své politické i náboženské přesvědčení je perzekvována. Její práce vycházejí jen v cizině a jsou vysoce hodnoceny. Scénické čtení uvádí její poemu Tajuplný Tibet.
Překlad a přebásnění: Karla Vrátná a Olga Lomová
Ukázka:
Nelze předvídat, kdy démon v masce
odhalí svou pravou tvář,
a pak se před ním neubrání
ani prastará božstva.
|
Za finanční podpory Státního fondu kultury České republiky
|
| |
|
| | Agadir uvádí... Michaela Schwarzová | |
| čtvrtek 23. 4. 2015 18:00 | Mahenův památník, Mahenova 8, Brno |
|
Básnířka zpod Krušných hor, také prozaička, co koketuje s kritikou. Autorka moderního výrazu, nesentimentální milostné poezie. Scénické čtení z básnické sbírky Eroze hran.
Ukázka:
Sedíme dva metry od sebe
Každý mluvíme s někým jiným
Já nejsem kyselina, abych se ti zažírala do kloubů
Jak tuhneš, ztrácíš na půvabu
|
Za finanční podpory statutárního města Brna
|
| |
|
| | sobota 9. 5. 2015 20:00 | Slavičín, kulturní dům Sokolovna |
| koncertní melodram
Pod záštitou Její Excelence velvyslankyně Marockého království
Agadir uvádí Agadir? Není to omyl? Žádný omyl, samá pravda. Bylo to takto: V roce 1960 zasáhlo marocké město Agadir ničivé zemětřesení. V té době tam pobýval švédský básník Artur Lundkvist a viděl tu hrůzu na vlastní oči. Po návratu domů napsal poemu Agadir jako modlitbu za všechny oběti i jako vyjádření úcty síle a statečnosti lidského ducha. Artur Lundkvist je významný básník, napsal osmdesát knih. Patřil k takzvaným Osmnácti, kteří ve Švédsku rozhodují o Nobelově ceně za literaturu. Zemřel roku 1991.
V roce 1965 se na gymnáziu ve Valašských Kloboukách zrodil poetický soubor a pro své první soutěžní vystoupení si vybral právě poemu Agadir. Tak vzniklo Divadlo hudby a poezie Agadir, které pod vlajkou Agadiru pluje už padesát let - poslední čtvrtstoletí v Brně. V letošním jubilejním roce soubor získal záštitu Její Excelence velvyslankyně Marockého království.
Poemu Agadir tvoří padesát pět básní. Autor věcně, téměř reportážním způsobem líčí tragédii, která trvala pouhých deset vteřin, ale za oběť jí padlo devět tisíc Maročanů, tři tisíce cizinců a další tisíce lidí byly zraněny. Horizontální linie skladby zaznamenává zpustošené město, padající kameny i domy, zmatek, tmu a nářek. Vertikální linie je píseň o úderu, ale také o naději a veliké síle lidského ducha, o znovuzrození, které není zadarmo. Právě tato vertikální linie má věčnou platnost. Svět pořád balancuje mezi nadějí a nejistotou, mezi bytím a zánikem. Agadir je varování, ale také víra a důvěra v dobro, v solidaritu a úctu ke všemu živému.
Pokud něco této poemě chybí, pak jen pohled na dnešní nové, vzkvétající marocké město Agadir - jako doklad nezničitelné vůle k životu.
Divadlo hudby a poezie Agadir uvádí Lundkvistovu skladbu jako koncertní melodram.
| |
|
| | neděle 10. 5. 2015 17:00 | Valašské Klobouky, městské muzeum |
| koncertní melodram
Pod záštitou Její Excelence velvyslankyně Marockého království
Agadir uvádí Agadir? Není to omyl? Žádný omyl, samá pravda. Bylo to takto: V roce 1960 zasáhlo marocké město Agadir ničivé zemětřesení. V té době tam pobýval švédský básník Artur Lundkvist a viděl tu hrůzu na vlastní oči. Po návratu domů napsal poemu Agadir jako modlitbu za všechny oběti i jako vyjádření úcty síle a statečnosti lidského ducha. Artur Lundkvist je významný básník, napsal osmdesát knih. Patřil k takzvaným Osmnácti, kteří ve Švédsku rozhodují o Nobelově ceně za literaturu. Zemřel roku 1991.
V roce 1965 se na gymnáziu ve Valašských Kloboukách zrodil poetický soubor a pro své první soutěžní vystoupení si vybral právě poemu Agadir. Tak vzniklo Divadlo hudby a poezie Agadir, které pod vlajkou Agadiru pluje už padesát let - poslední čtvrtstoletí v Brně. V letošním jubilejním roce soubor získal záštitu Její Excelence velvyslankyně Marockého království.
Poemu Agadir tvoří padesát pět básní. Autor věcně, téměř reportážním způsobem líčí tragédii, která trvala pouhých deset vteřin, ale za oběť jí padlo devět tisíc Maročanů, tři tisíce cizinců a další tisíce lidí byly zraněny. Horizontální linie skladby zaznamenává zpustošené město, padající kameny i domy, zmatek, tmu a nářek. Vertikální linie je píseň o úderu, ale také o naději a veliké síle lidského ducha, o znovuzrození, které není zadarmo. Právě tato vertikální linie má věčnou platnost. Svět pořád balancuje mezi nadějí a nejistotou, mezi bytím a zánikem. Agadir je varování, ale také víra a důvěra v dobro, v solidaritu a úctu ke všemu živému.
Pokud něco této poemě chybí, pak jen pohled na dnešní nové, vzkvétající marocké město Agadir - jako doklad nezničitelné vůle k životu.
Divadlo hudby a poezie Agadir uvádí Lundkvistovu skladbu jako koncertní melodram.
| |
|
| | čtvrtek 14. 5. 2015 19:30 | Klub Leitnerova, Brno |
| koncertní melodram
Pod záštitou Její Excelence velvyslankyně Marockého království
Agadir uvádí Agadir? Není to omyl? Žádný omyl, samá pravda. Bylo to takto: V roce 1960 zasáhlo marocké město Agadir ničivé zemětřesení. V té době tam pobýval švédský básník Artur Lundkvist a viděl tu hrůzu na vlastní oči. Po návratu domů napsal poemu Agadir jako modlitbu za všechny oběti i jako vyjádření úcty síle a statečnosti lidského ducha. Artur Lundkvist je významný básník, napsal osmdesát knih. Patřil k takzvaným Osmnácti, kteří ve Švédsku rozhodují o Nobelově ceně za literaturu. Zemřel roku 1991.
V roce 1965 se na gymnáziu ve Valašských Kloboukách zrodil poetický soubor a pro své první soutěžní vystoupení si vybral právě poemu Agadir. Tak vzniklo Divadlo hudby a poezie Agadir, které pod vlajkou Agadiru pluje už padesát let - poslední čtvrtstoletí v Brně. V letošním jubilejním roce soubor získal záštitu Její Excelence velvyslankyně Marockého království.
Poemu Agadir tvoří padesát pět básní. Autor věcně, téměř reportážním způsobem líčí tragédii, která trvala pouhých deset vteřin, ale za oběť jí padlo devět tisíc Maročanů, tři tisíce cizinců a další tisíce lidí byly zraněny. Horizontální linie skladby zaznamenává zpustošené město, padající kameny i domy, zmatek, tmu a nářek. Vertikální linie je píseň o úderu, ale také o naději a veliké síle lidského ducha, o znovuzrození, které není zadarmo. Právě tato vertikální linie má věčnou platnost. Svět pořád balancuje mezi nadějí a nejistotou, mezi bytím a zánikem. Agadir je varování, ale také víra a důvěra v dobro, v solidaritu a úctu ke všemu živému.
Pokud něco této poemě chybí, pak jen pohled na dnešní nové, vzkvétající marocké město Agadir - jako doklad nezničitelné vůle k životu.
Divadlo hudby a poezie Agadir uvádí Lundkvistovu skladbu jako koncertní melodram.
| Upoutávky na cizích serverech (2): |
|
| | sobota 16. 5. 2015 19:30 | Špilberk, Brno |
| koncertní melodram
Pod záštitou Její Excelence velvyslankyně Marockého království
Agadir uvádí Agadir? Není to omyl? Žádný omyl, samá pravda. Bylo to takto: V roce 1960 zasáhlo marocké město Agadir ničivé zemětřesení. V té době tam pobýval švédský básník Artur Lundkvist a viděl tu hrůzu na vlastní oči. Po návratu domů napsal poemu Agadir jako modlitbu za všechny oběti i jako vyjádření úcty síle a statečnosti lidského ducha. Artur Lundkvist je významný básník, napsal osmdesát knih. Patřil k takzvaným Osmnácti, kteří ve Švédsku rozhodují o Nobelově ceně za literaturu. Zemřel roku 1991.
V roce 1965 se na gymnáziu ve Valašských Kloboukách zrodil poetický soubor a pro své první soutěžní vystoupení si vybral právě poemu Agadir. Tak vzniklo Divadlo hudby a poezie Agadir, které pod vlajkou Agadiru pluje už padesát let - poslední čtvrtstoletí v Brně. V letošním jubilejním roce soubor získal záštitu Její Excelence velvyslankyně Marockého království.
Poemu Agadir tvoří padesát pět básní. Autor věcně, téměř reportážním způsobem líčí tragédii, která trvala pouhých deset vteřin, ale za oběť jí padlo devět tisíc Maročanů, tři tisíce cizinců a další tisíce lidí byly zraněny. Horizontální linie skladby zaznamenává zpustošené město, padající kameny i domy, zmatek, tmu a nářek. Vertikální linie je píseň o úderu, ale také o naději a veliké síle lidského ducha, o znovuzrození, které není zadarmo. Právě tato vertikální linie má věčnou platnost. Svět pořád balancuje mezi nadějí a nejistotou, mezi bytím a zánikem. Agadir je varování, ale také víra a důvěra v dobro, v solidaritu a úctu ke všemu živému.
Pokud něco této poemě chybí, pak jen pohled na dnešní nové, vzkvétající marocké město Agadir - jako doklad nezničitelné vůle k životu.
Divadlo hudby a poezie Agadir uvádí Lundkvistovu skladbu jako koncertní melodram.
| Upoutávky na cizích serverech (2): |
|
| | čtvrtek 28. 5. 2015 19:30 | Divadlo Koráb, Staňkova 29, Brno |
| koncertní melodram
Pod záštitou Její Excelence velvyslankyně Marockého království
Agadir uvádí Agadir? Není to omyl? Žádný omyl, samá pravda. Bylo to takto: V roce 1960 zasáhlo marocké město Agadir ničivé zemětřesení. V té době tam pobýval švédský básník Artur Lundkvist a viděl tu hrůzu na vlastní oči. Po návratu domů napsal poemu Agadir jako modlitbu za všechny oběti i jako vyjádření úcty síle a statečnosti lidského ducha. Artur Lundkvist je významný básník, napsal osmdesát knih. Patřil k takzvaným Osmnácti, kteří ve Švédsku rozhodují o Nobelově ceně za literaturu. Zemřel roku 1991.
V roce 1965 se na gymnáziu ve Valašských Kloboukách zrodil poetický soubor a pro své první soutěžní vystoupení si vybral právě poemu Agadir. Tak vzniklo Divadlo hudby a poezie Agadir, které pod vlajkou Agadiru pluje už padesát let - poslední čtvrtstoletí v Brně. V letošním jubilejním roce soubor získal záštitu Její Excelence velvyslankyně Marockého království.
Poemu Agadir tvoří padesát pět básní. Autor věcně, téměř reportážním způsobem líčí tragédii, která trvala pouhých deset vteřin, ale za oběť jí padlo devět tisíc Maročanů, tři tisíce cizinců a další tisíce lidí byly zraněny. Horizontální linie skladby zaznamenává zpustošené město, padající kameny i domy, zmatek, tmu a nářek. Vertikální linie je píseň o úderu, ale také o naději a veliké síle lidského ducha, o znovuzrození, které není zadarmo. Právě tato vertikální linie má věčnou platnost. Svět pořád balancuje mezi nadějí a nejistotou, mezi bytím a zánikem. Agadir je varování, ale také víra a důvěra v dobro, v solidaritu a úctu ke všemu živému.
Pokud něco této poemě chybí, pak jen pohled na dnešní nové, vzkvétající marocké město Agadir - jako doklad nezničitelné vůle k životu.
Divadlo hudby a poezie Agadir uvádí Lundkvistovu skladbu jako koncertní melodram.
| Upoutávky na cizích serverech (2): |
|
| | sobota 6. 6. 2015 18:00 | Praha Karlín, kaple Církve československé husitské, Vítkova 13 |
| koncertní melodram
Pod záštitou Její Excelence velvyslankyně Marockého království
Agadir uvádí Agadir? Není to omyl? Žádný omyl, samá pravda. Bylo to takto: V roce 1960 zasáhlo marocké město Agadir ničivé zemětřesení. V té době tam pobýval švédský básník Artur Lundkvist a viděl tu hrůzu na vlastní oči. Po návratu domů napsal poemu Agadir jako modlitbu za všechny oběti i jako vyjádření úcty síle a statečnosti lidského ducha. Artur Lundkvist je významný básník, napsal osmdesát knih. Patřil k takzvaným Osmnácti, kteří ve Švédsku rozhodují o Nobelově ceně za literaturu. Zemřel roku 1991.
V roce 1965 se na gymnáziu ve Valašských Kloboukách zrodil poetický soubor a pro své první soutěžní vystoupení si vybral právě poemu Agadir. Tak vzniklo Divadlo hudby a poezie Agadir, které pod vlajkou Agadiru pluje už padesát let - poslední čtvrtstoletí v Brně. V letošním jubilejním roce soubor získal záštitu Její Excelence velvyslankyně Marockého království.
Poemu Agadir tvoří padesát pět básní. Autor věcně, téměř reportážním způsobem líčí tragédii, která trvala pouhých deset vteřin, ale za oběť jí padlo devět tisíc Maročanů, tři tisíce cizinců a další tisíce lidí byly zraněny. Horizontální linie skladby zaznamenává zpustošené město, padající kameny i domy, zmatek, tmu a nářek. Vertikální linie je píseň o úderu, ale také o naději a veliké síle lidského ducha, o znovuzrození, které není zadarmo. Právě tato vertikální linie má věčnou platnost. Svět pořád balancuje mezi nadějí a nejistotou, mezi bytím a zánikem. Agadir je varování, ale také víra a důvěra v dobro, v solidaritu a úctu ke všemu živému.
Pokud něco této poemě chybí, pak jen pohled na dnešní nové, vzkvétající marocké město Agadir - jako doklad nezničitelné vůle k životu.
Divadlo hudby a poezie Agadir uvádí Lundkvistovu skladbu jako koncertní melodram.
| |
|
| | Agadir uvádí... Radana Šatánková | |
| čtvrtek 11. 6. 2015 18:00 | Mahenův památník, Mahenova 8, Brno |
|
Básnířka, pražsko-frýdecko-místecká autorka s mimořádnou otevřeností, neokázale civilním veršem a prostořekým jazykem. Scénické čtení z básnických sbírek Medúza a Domovní schůze.
Ukázka:
Pivní bar Dílo
- no to je dílo:
Propiju kilo
bude tu milo!
|
Za finanční podpory statutárního města Brna
|
| Upoutávky na cizích serverech (2): |
|
| | Agadir uvádí... Ivo Odehnal | |
| čtvrtek 15. 10. 2015 18:00 | Mahenův památník, Mahenova 8, Brno |
| Brněnský autor s valašskými kořeny. Básník - baladik "hladného pustého" s očima dovnitř k současnosti. Scénické čtení z básnické sbírky Šaman z Kančích hor. |
|
Za finanční podpory statutárního města Brna
|
| Ukázka: Je marné od zlého prosit?
Tajnou náruč dolin
v chudobných žebřinách
střežím | Upoutávky na cizích serverech (2): |
|
| | Agadir: Na strunách naděje, Tsering Woeser a Tibetská kniha mrtvých | |
| pátek 20. 11. 2015 18:30 | Kleinův palác, nám. Svobody 15, Brno |
| Večer poezie z veršů a úvah tibetské básnířky Tsering Woeser s texty starobylé Tibetské knihy mrtvých.
Představení určeno pro ty, kterým není lhostejný osud lidí, jimž je upíráno právo žít duchovním životem předávaným z pokolení na pokolení.
A také těm, kteří chápou zoufalý pokus o nápravu křivd a trpí s těmi, kteří nenašli jinou cestu než obětováním vlastního života dát netečnému a nevědomému světu zprávu o zlu a lhostejnosti ke zlu.
A je určeno také těm, kteří vnímají vznešenou majestátnost smrti a přijímají její výmluvné tajemství. |
|
Za finanční podpory Státního fondu kultury České republiky
|
| Ukázka: Pro statečný čin sebeupálení
používají Tibeťané výraz:
obětní lampa.
Zapálit lampu. | Upoutávky na cizích serverech (2): |
|
| | Agadir uvádí... Augustin Skýpala | |
| středa 25. 11. 2015 18:00 | Mahenův památník, Mahenova 8, Brno |
| Básník z Prahy stejně jako z Moravy. Bývalý redaktorský pracovník, živá kronika minulých časů i režimů. Básník zpěváček, trubadúr i básník hlubokých reflexí letos dovrší 95 let. Scénické čtení z básnické sbírky Podzim s Diogenem.
Naši stálí diváci mohou být překvapeni minimalistickým pojetím připraveného narozeninového vyznání.
Pořad je koncipován v duchu životního postoje samotného básníka: Nic velkého, nic okázalého jsem nikdy v životě nechtěl, říká Augustin Skýpala.
Pořád platí, že sláva a zdravice veřejně projevované jsou jen slova, slova, slova. V případě tohoto skromného básníka napadá téměř kristovské podobenství: když se sejdou aspoň dva chápající čtenáři básníkových veršů, je autor uprostřed nich. |
|
Za finanční podpory statutárního města Brna
|
| Ukázka: Bylo už pozdě když Diogenes pochopil
že je zbytečné dávat si náhubek
spíláme-li hlupákům a mocným
nebo i tenkrát když hovoříme k sobě | Upoutávky na cizích serverech (2): |
|
| | Agadir uvádí... Karla Erbová | |
| čtvrtek 3. 12. 2015 18:00 | Mahenův památník, Mahenova 8, Brno |
| V Plzni narozená, v Praze žijící básnířka, autorka více než dvaceti básnických knih a tří próz, členka OS, nositelka řady cen za poezii. Představujeme triptych neodeslaných, byť dopsaných básnických epištol Večery s koroptví.
Básně nejsou nové, vznikly v době, která jim nepřála. Proto jsme tak rádi, že je to už za námi a čtenářům se dostaly do rukou verše nebývalé lidské i umělecké síly. Kdysi se říkalo, že básníci předcházejí dobu, jsou vždycky napřed. Pak se věci změnily, básníci museli mlčet. Ale čas - spravedlivý a nepodplatitelný - prokázal další hodnotu, a to, že skutečné umění trvá a platí navzdory času i prostoru, třebaže umělci sami jsou křehcí a smrtelní.
Ale copak se neprokázalo, že právě křehkost a pochybování o sobě dává vyrůst nádherným květům, zatímco touha růst do nebe bývá smetena první vichřicí? |
|
Za finanční podpory statutárního města Brna
|
| Ukázka: Aby ten strom ve mně
nebyl tak smutný
ponech mi osude
několik plodů | Upoutávky na cizích serverech (2): |
|
|
|