Úvod
Historie
Členové
Akce
Fotografie
Video
Ukázky
Vydaná CDNOVINKANOVINKA
Objednat CD
Napsali o násNOVINKANOVINKA
Síň slávy
Studio
Hudební teorie
Doplňky
AgadirekNOVINKANOVINKA
Agadir v Maroku
Kontakty
Interní
Vyhledávání:
osoby
akce
projekty
skladby
Agadir na facebooku:
Facebook
Agadir na Wikipedii:
Wikipedia
Kanál RSS:
Kanál RSS

České centrum Mezinárodního PEN klubu
Jsme členové
Českého centra Mezinárodního
PEN klubu

Sdružení Q
Jsme členové
Sdružení Q

Státní fond kultury České republiky
Pořady z cyklu
"Agadir: Na strunách naděje"
jsou konány
za finanční podpory
Státního fondu kultury
České republiky

Mediální partneři:



Přihlášený uživatel:
žádný

Vaše IP adresa:
54.198.246.164

Přístupy celkem: 10453650
Přístupy dnes: 11718
© 2004-2019
Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.
Optimalizováno pro rozlišení:
1280x720 a vyšší
Staletá moudrost tváSTALETÁ MOUDROST TVÁ
Staletá moudrost tvá
Rusalka
září 2006
Autor hudby: Antonín Dvořák, Ondřej Fuciman
Autor textu: Jaroslav Kvapil, Milena Fucimanová
Projekt: Rusalka
Velikost MP3: 5,0 MB
Délka: 5:13
ondrej
milena
Přehrát počítačovou simulaci (mp3)
Flétna příčnáHana Buchtová    
Flétna příčnáHana Jargašová    
KytaraPeter Múdry    
KlavírOndřej Fuciman    
TrianglJana Zitterbartová    
ZpěvJeanette Matoušková    
ZpěvŠárka Ničová    

Bylo hráno:
Počet uvedení: 0
Bude hráno:
Počet uvedení: 0

Verze A (Jaroslav Kvapil) Verze B (Milena Fucimanová)
Rusalka:
Ježibabo, léku dej mi,
vodní kouzlo ze mne sejmi!

Ježibaba:
Vstoupí.
Slyším cosi, čichám cosi,
ozvi se a pověz, kdo jsi!

Rusalka:
Rusalka jsem, vodní víla,
dej mi léku, tetko milá!
Ježibabo, ježibabo, pomoz, pomoz, pomoz!
Staletá moudrost tvá všechno ví,
proniklas přírody tajemství,
za nocí hlubokých o lidech sníš,
odvěkým živlům rozumíš.
Pozemské jedy, paprsky měsíce
dovedeš svařit na léků tisíce.
Dovedeš spojit, dovedeš bořit,
dovedeš usmrtit, dovedeš stvořit
člověka v příšeru, příšeru v člověka
dovede proměnit moudrost tvá odvěká.
Pro nás i pro lidi ve světě dalekém
sama jsi živlem, sama jsi člověkem.
Se smrtí věčnost je věno tvé.
Pomoz mi, pomoz mi, pomoz mi, pomoz mi, zázračná ženo!

Ježibaba:
To já znám, to já znám,
s takovou se chodí k nám, to já znám.
Ale slyš, pilně slyš,
nežli léku, nežli okusíš:
Perly máš, krásu máš,
pomohu-li, co mi dáš?

Rusalka:
Vše, co mám, si vem,
ale udělej mne člověkem!

Ježibaba:
A nic víc? Pranic víc?
Proto přišlas úpějíc?
To já znám, to já znám,
S takovou se chodí k nám, to já znám.

Rusalka:
Tvoje moudrost všechno tuší,
dej mi lidské tělo, lidskou duši!

Ježibaba:
Ale ty mi musíš dát
průsvitný svůj vodní šat.
Trpět budeš též,
němá zůstaneš!
Chceš být němá, chceš?
Pro toho, jejž miluješ?

Rusalka:
Jeho-li lásku poznat smím,
ráda, pro něj oněmím.

Ježibaba:
Tedy pojď, honem pojď,
do chaty mne vyprovoď!
V krbu jedy navaříme,
Rusalku tím napojíme.
Ale potom ani muk!
Ale potom ani muk!
Ani muk! Čury mury fuk!

Rusalka se ztratí ze scény.
Rusalka:
Ježurinko, otevři mně,
nespím v noci ani ve dne.

Ježurinka:
Vstoupí.
Noční kroky! To mám radost!
Poklad z prachu, poklad na zlost!

Rusalka:
Nedělej, že nemáš tuchu,
že je ráno, konec duchů.
Ježurinko, Ježurinko, vylez, vylez, vylez!
Košatá radost tvá oněmí,
až moje líčení odezní.
Třeba tvé mateřství nemohlo zrát,
jsi k mojím houslím prstoklad.
Pokaždé mohu kradmo jak zajíček
okusit, chutnat pohádek tisíce.
Dovedeš spojit, dovedeš bořit,
dovedeš usmrtit, dovedeš stvořit
člověka v příšeru, příšeru v člověka
dovede proměnit síla tvá odvěká.
Pro mne a pro lidi milostně lapené
našla jsi radu, jak chodit s břemenem.
Sama být nechci, už jenom s ním.
Pochop mne: nade mnou, kolem mne oblaka závratně předou.

Ježurinka:
To já znám, to já znám,
s milenci se setkávám, to já znám.
Ale když, ale když
toho léku prvně okusíš,
všechno dáš, dáš se vráz,
pomoci se nedočkáš!

Rusalka:
Vše, co mám, je žal,
moje kročeje jak ticho skal.

Ježurinka:
A nic víc? A nic víc?
To je málo, do prčic!
To já znám, to já znám,
s takovou se chodí k nám, to já znám.

Rusalka:
Zkušenosti zlobou trčí,
nech si plané řeči stydlé v křeči.

Ježurinka:
Kampak tolik pospícháš?
Vůči mně se nemáš kát.
Neměla bys lkát,
slabá poklekat.
Chceš být boží řeč?
Pro toho, jejž miluješ?

Rusalka:
Ty přece chápeš řeči tíž,
lásce zpověď na obtíž.

Ježurinka:
Tedy pojď, honem pojď,
vystup už z těch nepohod!
Oheň hřeje, sova dříme,
zpovědi tvé ulehčíme.
Ale potom ani muk!
Ale potom ani muk!
Ani muk! Čury mury fuk!

Rusalka se ztratí ze scény.
Staletá moudrost tvá

© Agadir © 2004-2019, Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.