| Agadir na facebooku: |  |
| Agadir na Instagramu: |  |
| Agadir na Wikipedii: |  |
| Kanál RSS: |  |
Pořady z cyklu
"Agadir: Na strunách naděje"
jsou konány
za finanční podpory
Státního fondu kultury
České republiky |
Mediální partneři:
| Přihlášený uživatel: | | žádný |
| Vaše IP adresa: | | 3.141.24.158 |
Přístupy celkem: 50051393
Přístupy dnes: 28568
© 2004-2024
Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.
Optimalizováno pro rozlišení:
1280x720 a vyšší
|
 | lovk lovku
| |
Zmateně bloudící lidé se spojovali v hloučky, shromažďovali se kolem nábřežní třídy, hledali v sobě útočiště a splývali v lidský dav.
Jako nejjistější oporu hledali lidé holou zem s volným prostorem nad sebou, člověk byl člověku útěchou, znovu v něm procitly zákony stáda.
Nebylo kam utéci mezi svahy a pahorky, kde půda a zdi mohly hned ujíždět, kde se kamenné bloky mohly hned válet,
nejlépe zůstat v té lidské rodině, jazyk nejazyk, rasa nerasa, a mlčenlivě čekat, tělo na těle ve tmě pod hvězdami.
Jen co se rozední, ne-li dříve, přijde pomoc ze všech stran, všechny nás odvezou, jenom co bude ráno.
Pro mnohé, mnohé už nikdy nebude ráno, usnuli v noci mrtvých, zůstanou ve tmě katastrofy. |
| | Zpět |
|
