| Jazyková verze: |  | | Česky |
|
| Agadir na Facebooku: |  |
| Agadir na Instagramu: |  |
| Agadir na Wikipedii: |  |
| Kanál RSS: |  |
Jsme členové Českého centra Mezinárodního PEN klubu |
Jsme členové Sdružení Q |
Pořady z cyklu
"Agadir: Na strunách naděje"
finančně podporuje
Státní fond kultury České republiky |
Mediální partneři:
| Přihlášený uživatel: | | žádný |
| Vaše IP adresa: | | 216.73.216.169 |
Přístupy celkem: 63918900
Přístupy dnes: 75
© 2004-2024
Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.
Optimalizováno pro rozlišení:
1280x720 a vyšší
|
 | Ty jsi zem�ela
| |
Karel Hynek I.:
Ty jsi zemřela; byl to sen, že jsem věřil, že pro krásu tvou nemožno tobě zcela zajíti, však co jsem viděl krásného na tobě než tělo tvé, a to právě jest, co zajde; tehdy dobrou noc tobě v zemi této, mě odnese loď přes moře v jiný díl světa.
První osoba:
A byť i nesmrtelnost byla podílem nám, co jsem miloval, nespatřím více ani prach náš spojen nebude nikdy, mezi mou a tvou hrobkou bouří oceán…
Druhá osoba:
Leč až někdy poslední dech můj s růžovými červánky vzplane nad obličej země, smísí se a spojí s tvým pevněji, nežli by nám v životě spojiti se bylo možno.
Karel Hynek I.:
Rozmilí rodiče a ty, Lori, proč mi nepíšete? Což jest to žert tak dlouho tady sám a sám, nic nedělat, kam a co mohu myslit, než jak je v Praze Vám? Že ne všem dobře, to vím beztoho. Lori nemocná, sny Ludvík snad mrtev, což nevědí moji rodiče, jak by jim bylo, kdyby musili od umírajícího syna odejít? Což jste nevěděli, jak mnoho mi na tom záleží, vědět, co jest s vámi? Ty ouzkosti, co mám každou noc! Jen jistotu chci mít, nejistota nejvíc trápí! Teď jsem sám a sám… marné volání… |
| | Zpět |
|
