| Agadir na Facebooku: |  |
| Agadir na Instagramu: |  |
| Agadir na Wikipedii: |  |
| Kanál RSS: |  |
Jsme členové Českého centra Mezinárodního PEN klubu |
Jsme členové Sdružení Q |
Pořady z cyklu
"Agadir: Na strunách naděje"
finančně podporuje
Státní fond kultury České republiky |
Mediální partneři:
| Přihlášený uživatel: | | žádný |
| Vaše IP adresa: | | 216.73.217.33 |
Přístupy celkem: 63569697
Přístupy dnes: 85237
© 2004-2024
Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.
Optimalizováno pro rozlišení:
1280x720 a vyšší
|
 | Strach
| |
Ona: Voda zalila svět. Nikoho z nás nenapadlo, že svět, který byl tak bohatý na podívanou, plný supermarketů a obřích podniků, ulic plných hluku a lidí a mlsků a taky zlodějů, že knihovny a koncertní sály, výstavní síně, nemocnice, školy, úřady, že to všechno bude ležet na dně moře, že si najednou budeme muset stačit se svými představami, že všechno budeme muset znovu vymyslet, znovu tvořit, jenže my už jsme většinou jen konzumenti, diváci, pozorovatelé – a kritici. Z čeho máme tvořit?
On: Tvoří se z podnětů, ale naše dny jsou jednotvárné a ohlupující.
Ona: A zabydluje se v nás strach.
Petra: Přestane hrát jakoby zaskočena. Rodí se tvůrčí akt i ze strachu?
Ona: Z nouze se rodí nejspíš technika. Začneme asi technickými vynálezy, abychom neumřeli.
On: Technika unáší naše těla ohromnou rychlostí.
Ona: Jenže to, co se tak nepřesně jmenuje duší , se do technické štafety nezapojuje. Naše těla se honí s vyplazeným jazykem, a duše se potřebuje napít. |
| | Zpět |
|
