Agadir na facebooku: |  |
Agadir na Instagramu: |  |
Agadir na Wikipedii: |  |
Kanál RSS: |  |
 Pořady z cyklu "Agadir: Na strunách naděje" jsou konány za finanční podpory Státního fondu kultury České republiky |
Mediální partneři:
Přihlášený uživatel: | žádný |
Vaše IP adresa: | 18.223.122.53 |
Přístupy celkem: 50061824 Přístupy dnes: 8821 © 2004-2024 Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D. Optimalizováno pro rozlišení: 1280x720 a vyšší
|
 | Holubice
|  |
Četl jsem o lovci Gracchovi:
jeho příchod byl ohlašován holubicí na okenní římse.
Přilétla holubice na balkón
a zkoumavě na nás upřela oči
jak velké perly,
červené oči bíle lemované.
Často sem přilétali pro zbytky chleba ztepilí, silní, bělostní racci.
Však holubi nikdy, ti báli se k moři na kratších křídlech.
Měla dlouhý krk a vysokou hruď
hruď zpěvaček.
Holubička bílá jak za sněhu
zdálo se, že se diví a zároveň bojí,
jako by měla závažný úkol, bez hlesu vrtěla hlavou,
jen její krásu jsme viděli a neklid,
pak odlétla, abychom hádali každý jak umí:
Co nám to chtěla vyřídit?
Byla to zpráva, výstraha, výtka?
Toho dne zcela nečekaně jsme dostali k obědu holuba na rožni,
obírali jsme ho s pocitem viny a domnění, že chápeme vše,
ale to nebylo, ach nebylo všechno, co nám ten pták chtěl říci. |
| Zpět |
|