AGADIR, Divadlo hudby a poezie

Vyhledávání:

Osoby
Akce
Projekty
Skladby

Jazyková verze:

Česky

Agadir na Facebooku:

Agadir na Instagramu:

Agadir na Wikipedii:

Kanál RSS:

Jsme členové Českého centra Mezinárodního PEN klubu

Jsme členové Sdružení Q

Pořady z cyklu
"Agadir: Na strunách naděje"
finančně podporuje
Státní fond kultury České republiky

Mediální partneři:

Přihlášený uživatel:
žádný

Vaše IP adresa:
216.73.216.169

Přístupy celkem: 63932681
Přístupy dnes: 13856

Optimalizováno pro rozlišení:
1280x720 a vyšší

ďż˝ivot se zase rodďż˝

Je den a slunce je zlaté, až oči přecházejí. Je zase klid. Jaká slast! Slyším hlasy, zpěv. Ovečky bečí a pastýř je uklidňuje: Nemáte se čeho bát. Kolem cest už zase roste tráva. A kolem zdí a hradeb bodláčí. Můj květ. Mé tajemství. Jsem pořád ta krásná Ester? Asi ano. Až se mi točí hlava, když pomyslím, jak moc mě miluje Achašvér. Co když řekne: Ženo, cos udělala se svými vlasy jako horským vodopádem? nebo: A cos udělala se svým úsměvem? Muži mají sílu, ovšem ženy mají důvtip. A něco mi říká, že tak tomu bude vždy, dokud to budou ženy chtít. Muži totiž nevědí, kdo vede jejich paže. A divili by se, kdyby na to přišli.
Nemluvím jen tak. Znám svou sílu. Je to síla slabých.
Je odpoledne. Vládne pohoda a dobré zažívání. Naše město je provoněno vzácným kořením. Už se tu zase mohou zastavovat kupci z dalekých cest. Už je zase veselo na tržištích. A co žen, které potkávám, nese v rukou nemluvňata! Život se zase rodí a já vím, kdo to způsobil. Než mě Achašvér zavolá, potěším se svým tajemstvím, svým bodlákem. Ten květ už není jenom planý slib. Můj bože, kdo by pohrdal dary... ať jsou odkudkoli?

Zpět