AGADIR, Divadlo hudby a poezie

Vyhledávání:

Osoby
Akce
Projekty
Skladby

Jazyková verze:

Česky

Agadir na Facebooku:

Agadir na Instagramu:

Agadir na Wikipedii:

Kanál RSS:

Jsme členové Českého centra Mezinárodního PEN klubu

Jsme členové Sdružení Q

Pořady z cyklu
"Agadir: Na strunách naděje"
finančně podporuje
Státní fond kultury České republiky

Mediální partneři:

Přihlášený uživatel:
žádný

Vaše IP adresa:
216.73.216.169

Přístupy celkem: 63918738
Přístupy dnes: 21944

Optimalizováno pro rozlišení:
1280x720 a vyšší

MĚSTO

2006

Autor textu: Milena Fucimanová

Projekt: Profesor

Bylo hráno:
Počet představení: 0

Bude hráno:
Počet představení: 0

P: Tak naivita. Životní nezralost. Chiméra. Umanutost. Ve vlastní rodině obtížný host. A sečteno, podtrženo, prásk. Co když má žena pravdu? Ženy mají na životní pravdu zvláštní čidlo. Tak budu povolán do řady uniforem. A zvednu meč jak archanděl u brány ráje. Jenže tam nepustím sám sebe, to je absurdní. Meč už je také absurdita. Muzejní arzenál. Spíš budu u spojařů. Anebo v kuchyni. Vše podle vyzkoušených receptů a pravidel. Už žádné otázky. Jen povely a disciplína. A jednou budu možná vyznamenán, že moje jednotka byla včas nakrmena. Svým dětem příklad dám: poručík, nadporučík, kapitán. Major, plukovník, generál, maršál, velitel velitelů, hrdina s podobenkou na pomníku. A vdova po mně bude brát slušnou penzi. Slušná vyhlídka. Slušná a poslušná… A co můj poslední výzkum? No, možná teď budu mít víc volného času než doposud. Snad to půjde. Jak skončí služba, budu zase svůj. Budu mít dvojí tvář. To má dnes přece kdekdo. Navenek šarže s rudými výložkami, kterou kdekdo zdraví, ale ve své hlavě… ve své hlavě si vybuduju novou laboratoř. Ještě lepší.