Úvod
Historie
Členové
Akce
FotografieNOVINKANOVINKA
Video
Ukázky
Vydaná CD
Objednat CD
Napsali o násNOVINKANOVINKA
Síň slávy
Studio
Hudební teorie
Doplňky
Agadirek
Agadir v Maroku
Kontakty
Interní
Vyhledávání:
osoby
akce
projekty
skladby
Agadir na facebooku:
Facebook
Agadir na Instagramu:
Instagram
Agadir na Wikipedii:
Wikipedia
Kanál RSS:
Kanál RSS

České centrum Mezinárodního PEN klubu
Jsme členové
Českého centra Mezinárodního
PEN klubu

Sdružení Q
Jsme členové
Sdružení Q

Státní fond kultury České republiky
Pořady z cyklu
"Agadir: Na strunách naděje"
jsou konány
za finanční podpory
Státního fondu kultury
České republiky

Mediální partneři:



Přihlášený uživatel:
žádný

Vaše IP adresa:
18.97.9.171

Přístupy celkem: 46894376
Přístupy dnes: 2913
© 2004-2024
Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.
Optimalizováno pro rozlišení:
1280x720 a vyšší
Budoucnost IBUDOUCNOST I
Budoucnost I
Profesor
2006
Autor textu: Milena Fucimanová
Projekt: Profesor
milena

Bylo hráno:
Počet uvedení: 0
Bude hráno:
Počet uvedení: 0

M: Přemýšlela jsem o nás, o tobě. Jsi schopný, schopnější než kdekdo jiný. V dřívějších dobách to byl důvod pro vavříny. Dnes už se muži dekorují jinak.
P: Nerozumím. Chci se ti s něčím svěřit.
M: To nespěchá. Jen se nad sebou zamysli! Co dělá sexy muže? Prýmky, frčky, epolety. Na uniformu každá ženská letí. Ostatně tys mě inspiroval s tím tvým blouzněním o tajemství skrytém v zeleni.
P: Armáda? Bezhlaví rytíři? To má být vtip? Směje se
M: Vážně. Ty bys to vymyslel líp, když jde o rodinu? O děti především?
P: Pro koho myslíš, že pracuju? Pro koho provádím výzkumy? Pro cizí svět? Copak ne pro nás?
M: Ty Edisone. Mám dost tvých věčných rozletů, tvé naivity…
P: Mé naivity…
M: Právě. Skoro se toho slova štítím. A ty si v tom hovíš jako černý čáp. Kdysi mi připadala tvá neuvěřitelná nezručnost roztomilá a ráda jsem se jí smála. Ale dnes je to k nevydržení. Měl bys být zodpovědný.
P: Ale já jsem vědec, zkoumám, hledám… Tady neplatí má dáti – dal.
M: Dej na mě. Mysli na budoucnost.
P: Na nic jiného nemyslím. Věda je přece… Odmlčí se. Ale nemohu sloužit svému stáří.
Začne zpívat
Nemám čas sloužit svému stáří.
Spěchám, ať se můj cíl zdaří.
Rozloučím se s čistou tváří
jako hvězda s jasnou září
v bezejmenném kalendáři.
Anděl co má zlaté peří
naše skutky pevně měří.
Nabídne je jenom lháři?
A sny zamkne v starém snáři?
Nebo roztaví je skláři?
Nemám čas sloužit svému stáří.
Spěchám ať se můj cíl zdaří.
M: Dej s tím pokoj. Tvé křídla a rodina – to nejde dohromady. Říkám to vlastně nerada, ale musí to být: místo laboratoře – armáda. Konečně máš možnost ukázat, jestli jsi zodpovědný.
P: Dřív jsi tak nemluvila.
M: Neměli jsme děti. Za všechno se platí – a ne ledačím.
P: Co bude se mnou, až takto zaplatím?

© Agadir © 2004-2024, Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.