Úvod
Historie
Členové
Akce
Fotografie
Video
Ukázky
Vydaná CDNOVINKANOVINKA
Objednat CD
Napsali o násNOVINKANOVINKA
Síň slávy
Studio
Hudební teorie
Doplňky
AgadirekNOVINKANOVINKA
Agadir v Maroku
Kontakty
Interní
Vyhledávání:
osoby
akce
projekty
skladby
Agadir na facebooku:
Facebook
Agadir na Wikipedii:
Wikipedia
Kanál RSS:
Kanál RSS

České centrum Mezinárodního PEN klubu
Jsme členové
Českého centra Mezinárodního
PEN klubu

Sdružení Q
Jsme členové
Sdružení Q

Státní fond kultury České republiky
Pořady z cyklu
"Agadir: Na strunách naděje"
jsou konány
za finanční podpory
Státního fondu kultury
České republiky

Mediální partneři:



Přihlášený uživatel:
žádný

Vaše IP adresa:
35.171.183.163

Přístupy celkem: 10436982
Přístupy dnes: 5415
© 2004-2019
Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.
Optimalizováno pro rozlišení:
1280x720 a vyšší
Žena - maminkaŽENA - MAMINKA
Žena - maminka
Profesor
2006
Autor textu: Milena Fucimanová
Projekt: Profesor
milena

Bylo hráno:
Počet uvedení: 0
Bude hráno:
Počet uvedení: 0

Ž2: Zdravím tě, poutníčku, tak uondaný, tak unavenkovaný.
P: Unavený jsem, to je pravda.
Ž2: Měl by sis hajinknout alespoň na chvilku. Dokud máš klid. Za chvilku přijdou děti.
P: Čí děti?
Ž2: No moje, přece, mrňousci, nunátka, slaďoučké broskvičky, pusinky cukrové, bobulky voňavé.
P: Odkud se vracejí, samy, tak maličké?
Ž2: Z procházečky se vrátí, hned jim dám papinkat. A už jdou – vidíš je?
P: Nevidím nikoho.
Ž2: Vytři si očička.
P: Já už jsem vyrostl. Nemluv se mnou jak s děckem.
Ž2: To víš, jsem máma a mluvím jako máma. Už jsou tu moje žabičky, rybičky, žížaličky.
P: Zdravím vás.
Ž2: Podejte pacičky, řekněte, dobrý den. Jakpak se nám dnes capkalo? Noženky nebolí? Hned vám dám papinkat, umyju lučenky, nunátka moje, pěkně si hačněte, ohžeju (šišlá) papání, králíčci moji. Kůzlátka, jehňátka, neplakali jste daleko od maminky? Zítra si vyjdeme na píseček, to bude hlaní, donesu kýblíčky na pšesýpání. A teď už papejte, holátka moje- nesu vám doblůtku, mým pusinkovatým kužátkům kšehoulinké smažené kužátko,ham, hamy ham. Ještě to ofoukám, aby se vám pusinky nespálily (šišlání!!!).
P: Už jsem se bál, že jím to předjíte.
Ž2: Klidně se smějte, já vím, co dělám. Kdybych se nestarala, svět by je zakousl jako vlk jehňátka. Já vím, co potřebují: moji ruku, můj dech.
P: Ale svět jim jednou dá nové zážitky.
Ž2: Svět! To jsou cizí lidé a každý dá jen to, co mu přebývá. Jen matka dá všechno. Tak moje kužátka, nunátka, žužlátka, zítra se těšte na píseček. Našla jsem nové pískoviště. Tam nikdo ani nohou nezavadí. Nikdo vám nebude sypat písek do očí. Nikdo se na vás nebude ani mračit. Budete s maminkou, koťátka, belátka, ťuťuťu, ňuňuňu… maminka je tady, je pořád s vámi, utře vám nosíček, donese kýblíček, klálíčci moji, kůzlátka, holátka, nikomu vás nedá, nikomu nikdy, to vám slibuji.
P: Jednou snad přece budou chtít vyletět z hnízda.
Ž2: Ale kam by lítali, bobečci, svět je falešný a zlý. Dobře je jenom u maminky, že moje lozmalýnky? A až se setmí, schovám vás pod kšídla, kužátka moje vylíhlá (zase šišlá).
P: Už dávno vylíhlá.
Ž2: Pro matku dítě zůstane dítětem navždy, napořád, navěky. Proč bych je pouštěla do mrazu? Ještě by nachládli, lýmečku dostali, ještě by kašlali, smrkali, plakali.
P: Zdá se, že nevědí, k čemu jsou vlastní ruce.
Ž2: No přece k mazlení, když se mi ovinou kolem krku. Že, holoubátko moje, vrkú, vrkú. Chceš ještě papinkat, nebo už hajinkat, bucinkat, peřinkat, papinkat, hajinkat, bucinkat, peřinkat, papinkat, hajinkat, bucinkat, peřinkat, budu ti zpívinkat…
Začne zpívat

© Agadir © 2004-2019, Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.