Úvod
Historie
Členové
AkceNOVINKANOVINKA
FotografieNOVINKANOVINKA
Video
Ukázky
Vydaná CDNOVINKANOVINKA
Objednat CD
Napsali o násNOVINKANOVINKA
Síň slávy
Studio
Hudební teorie
Doplňky
Agadirek
Agadir v Maroku
Kontakty
Interní
Vyhledávání:
osoby
akce
projekty
skladby
Agadir na facebooku:
Facebook
Agadir na Wikipedii:
Wikipedia
Kanál RSS:
Kanál RSS

České centrum Mezinárodního PEN klubu
Jsme členové
Českého centra Mezinárodního
PEN klubu

Sdružení Q
Jsme členové Sdružení Q

Státní fond kultury České republiky
Pořady z cyklu
"Agadir: Na strunách naděje"
jsou konány
za finanční podpory
Státního fondu kultury
České republiky

Mediální partneři:



Přihlášený uživatel:
žádný

Vaše IP adresa:
54.242.115.55

Přístupy celkem: 9362334
Přístupy dnes: 7505
© 2004-2017
Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.
Optimalizováno pro rozlišení:
1280x720 a vyšší
HospůdkaHOSPŮDKA
Hospůdka
Profesor
2006
Autor textu: Milena Fucimanová
Projekt: Profesor
milena

Bylo hráno:
Počet uvedení: 0
Bude hráno:
Počet uvedení: 0

M: To víno chutná jako fialy.
P: To víno chutná jako zralá barva. Rozumíš? Jako by barva měla svoji vegetační dobu. Úžasná možnost – barva zraje sama o sobě. Nedbá, jestli je jaro, léto, podzim. I v zimě zraje. Barva je jako plástev. Jako bys hladila kočku.
M: To snad ne.
P: Proč ne? Barvy jsou hladké. Některé ale drsní dotykem.
M: Například?
P: Zelená. Říkají, že je barva naděje. Ale ona je barvou tajemství. V období nezralosti je hořká, jako by se všeho bála. Prýští z ní podivná esence – která ti mizí pod rukama. A zralá zelená je balzám. Zůstane hořká, jako bys z hořké pravdy vysál jed a ona zůstala jen… pravda… Zelená je síla. Proto chci dovnitř. Pochopit, v čem to je…
M: Jsi schopen někdy, aspoň někdy, vrátit slova na zem?
P: Promiň, cos říkala?
M: Že vedeš monolog. A přitom tvrdíš, že monolog není. Že vždycky mluvíme k někomu a pro někoho.
P: Vždyť mluvím s tebou. Dokonce prozrazuji to podstatné, čím už delší dobu žiji. Ta zeleň plná šťávy a plná zásnub.
M: O čem to mluvíš? Jaké zásnuby?
P: Nadšeně s velkými gesty. To je můj termín. Zásnuby. Důvěra. Představ si obraz: důvěra jako kapradina v přítmí. Ten problém není v tom, zda najdu to, co hledám, ale zda smím to najít, smím úkryt prozradit. Mluvme o zelené – pukne jak tobolka, máš v obličeji všechno, co ti odevzdala – a neumíš-li tomu včas dát jméno, zmizí jako v té pohádce. Zelená – to je věčná žízeň, věčná prosba o vodu.
M: Ale začali jsme vínem, jestli pamatuješ.
P: Jistěže, víno, ano, všechno je třeba pozorně sledovat…
M: I číšník nás už delší dobu pozorně sleduje.
komicky
M: Děláš tu ostudu. Podívej se na ty své grimasy, když mluvíš pro sebe.
P: Složí ruce pod stůl. Vždyť mluvím s tebou.
M: Myslíš? Jsi duchem nepřítomný tady jako doma u každé večeře. Kdybych ti prázdný talíř posolila, slízal bys ho beze slov a o hladu šel spát.
P: Tak zlé to se mnou není. Víš přece, co pro mě moje práce znamená.
M: Vím. Ty sloužíš. Já nesu břemena.
P: Tak to přece není! Copak já břemena nenesu? Jenom ty?
M: Ano, já. Tvá kočka domácí nebo spíš šedá myš – co nemá na převleky. Možná to ani nevíš, ale nežiješ s námi teď a tady. Máš někde v duši lampičku, co svítí dopředu… A my jen čekáme. Jednou tě překvapím. Až čekat nebudu.
P: Až čekat nebudeš…? Delší monolog, který musí navázat na následující motiv vědy (mohutnosti)

© Agadir © 2004-2019, Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.