Úvod
Historie
Členové
Akce
FotografieNOVINKANOVINKA
Video
Ukázky
Vydaná CDNOVINKANOVINKA
Objednat CD
Napsali o násNOVINKANOVINKA
Síň slávy
Studio
Hudební teorie
Doplňky
Agadirek
Agadir v Maroku
Kontakty
Interní
Vyhledávání:
osoby
akce
projekty
skladby
Agadir na facebooku:
Facebook
Agadir na Instagramu:
Instagram
Agadir na Wikipedii:
Wikipedia
Kanál RSS:
Kanál RSS

České centrum Mezinárodního PEN klubu
Jsme členové
Českého centra Mezinárodního
PEN klubu

Sdružení Q
Jsme členové
Sdružení Q

Státní fond kultury České republiky
Pořady z cyklu
"Agadir: Na strunách naděje"
jsou konány
za finanční podpory
Státního fondu kultury
České republiky

Mediální partneři:



Přihlášený uživatel:
žádný

Vaše IP adresa:
54.158.138.161

Přístupy celkem: 39959679
Přístupy dnes: 8674
© 2004-2023
Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.
Optimalizováno pro rozlišení:
1280x720 a vyšší
Reportáž z karnevaluREPORTÁŽ Z KARNEVALU
Reportáž z karnevalu
Pět oříšků pro Popelku
1999
Autor textu: Milena Fucimanová
Projekt: Pět oříšků pro Popelku
Velikost MP3: 5,2 MB
Délka: 5:22
milena
 (mp3)

Bylo hráno:
Počet uvedení: 7
16. 11. 2000 Masarykův onkologický ústav, Žlutý kopec, BrnoPět oříšků pro Popelku
14. 11. 2000 Církevní střední zdravotnická škola, Opletalova 6, BrnoPět oříšků pro Popelku
4. 11. 2000 Biskupské gymnázium, Barvičova 85, BrnoPět oříšků pro Popelku
24. 10. 2000 Církevní studentský domov PETRINUMPět oříšků pro Popelku
23. 10. 2000 Mládež CB, Kounicova 15, BrnoPět oříšků pro Popelku
14. 6. 2000 Knihovna Jiřího Mahena, Lány 3, BrnoPět oříšků pro Popelku
5. 6. 2000 Dům U svaré rodinyPět oříšků pro Popelku
Bude hráno:
Počet uvedení: 0

Milí diváci, posluchači, příznivci i nepříznivci, ztlumte na okamžik svá cédéčka a věnujte pozornost následujícímu hlášení. Představujeme vám nový kanál. Starý Ořešák Přesně ve dvacet dva hodin středoevropského pozemského netečného času vám přiblížíme události, které se zapsaly do naší reportáže. Opravuji, které jsme zachytili v naší reportáži. Jde o skutečně nebývalou podívanou, která se jistě právem ocitne v Guinessově knize rekordů. Zatím se klidně bavte dál, ale nezapomeňte : Dvacátá druhá hodina je vaše i naše hodina . Přesně ve dvacet dva budete svědky nečekané události, jakou zatím nemohou nabídnout žádné veřejné, poloveřejné ani zcela důvěrné stanice. Opakuji: milí diváci, posluchači, příznivci i nepříznivci, chvíle pro vás se blíží. Opakuji i pro druhou polovinu lidstva: milé divačky, posluchačky, příznivkyně, nepříznivkyně, jakožto i další yně nezapomeňte se soustředit přesně na dvacátou druhou hodinu vašeho mírně stoupajícího času. Budete svědkyněmi nečekané události, která rozvlní i ty nejtlustší stěny lidských obydlí. Budete svědkyněmi události, která změní váš život a nastaví jiný žebřík hodnot. Jsme nový televizní kanál Starý Ořešák. Nechte nás provonět do vašich domovů. Věnujte přízeň našim plodům. Jsou jedinečné. Zaručeně pravé, domácí, nebarvené, bez konzervačních prostředků.
Událost nejudálostnější: Reportáž z karnevalu. Hlásí se kanál Starý Ořešák.
Drazí přítomní i nepřítomní, jsme právě v centru děje, v centru karnevalového reje. Kolem se to hemží rusalkami, čarodějnicemi, draky i bezhlavými rytíři. Na bílém koni přijíždí sněhulák a na pometle zaříkávačka hadů. Světla jsou ztlumená, takže se na stěnách hrozivě odrážejí stíny postav. Za zvuků mistrovského jódlování přijíždí na tygru sám velký faraón, řečený Šestprsťák. Lochneská příšera se ozdobila korunovačními klenoty krále elfů a předvádí piruety kolem vlastní ploutve. Nebo je to ocas? Přichází Sněhurka a čtrnáct trpaslíků, toho posledního ještě nosí na rukou, chudinka, měla prý těžký porod. A čeká ji, jak je už vidět, ještě těžší. Přejeme této pidirodince mnoho úspěchů v nalézání ztracených stříbrňáků.
A tu - hle: Do sálu přichází... ano, je to ona, dlouho očekávaná dívka snů. Není třeba ji jmenovat. Znáte ji všichni, zná ji přece každý. Dívka, která si svůj život řídí sama. Na cucky rozbije všechny předepsané konve, opravuji, předepsané konvence. Je oblečena v šatech ze zlatých a stříbrných a diamantových a rubínových a smaragdových a opálových a achátových a skvrnitých tyfů, opravuji, měňavého taftu. Vlasy jsou vyčesány napravo, ale i nalevo, podle toho, kam se díváte, v každém uchu má devět náušnic, které představují nejdůležitější úseky civilizace.
Na nohou má střevíčky, které jen tak lehce nepoztrácí. Sahají dívce vysoko nad kolena, jsou z pevného materiálu, je vidět, že jde o dokonalý výrobek ručně šitý, jsou to boty s cizí značkou, okamžik, ano, čtu, značka škorně. Jsou nejspíš ze železa nebo z podobného ušlechtilého materiálu, jako je například švédská ocel. Ani kdyby některý z těch střevíčků ztratila, nenašel by se princ, který by ho dokázal zvednout.
Ale co to? Krásná příchozí rozhazuje plnými hrstmi něco kolem sebe, ach, drazí posluchači, rozhazuje popel. Popel je měkoučký a poslušně se snáší do vyčesaných vlasů. Dokonce nepohrdne ani pleší. A než se vzpamatujeme, vyroste té půvabnici z každého prstu dvacet holubic a ty holubice se usazují přítomným karnevalovým hostům přímo na hlavě a vyzobávají tam... co jen to vyzobávají z přítomných hlav? Snad se to dovíme na konci této reportáže. Dívka s těžko zapamatovatelným jménem se roztáčí a bere sebou několik údivem nepřirostlých postav. Začíná podivuhodný taneční rej. Dívka tančí a sype popel a holubice vyzobávají a co to? Holubice snášejí maličká holubičí vajíčka a kladou je přítomným pánům do kapes a dámám do výstřihu. To je radosti! To je výskotu! To je jekotu! Sál se plní podivnými zvuky, které neumíme reprodukovat. Za šumění křídel se krásná tanečnice stává královnou plesu. Zástupci místních podniků jí kladou na hlavu korunu z čistého, do tenka vyklepaného uranového plátku a neznámá poprvé promluví na mikrofon.
Krásným zvučným hlasem řekne: Zákaz sypání popele, pryč s ponižující degradací, pryč s odpadky světa.
A vykročí do nového tisíciletí, ale předtím vytáhne ze záňadří maličký střevíček, ten ponižující předmět pasivity a zvolá: Za mnou!
Sál se vyprázdní a my se nemůžeme dostat do prvních řad, takže naše reportáž tady končí.


Ranní noviny přetiskly druhý den následující zprávu: Po posledním karnevalu se obyvatelé našeho města probudili do nepopsatelné skutečnosti. V ulicích se válely stovky popelnic, většinou s utrženým víkem, zdemolované, jako by po nich dupaly okované boty šílenců. A na zdech se objevily nové sprejové nápisy: Je konec s vynášením odpadků. Je konec s přebíráním sběru surovin. Je konec.
Znalci se shodli, že uvedené graffiti byly psané tenkým dámským podpatkem. Ale do čeho byl ten podpatek namáčen, na tom se nemohou shodnout.
Ve večerních zprávách televizní stanice Starý Ořešák se objevil následující inzerát: Prodám železné škorně: značka: Potřebují okovat.

© Agadir © 2004-2023, Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.