| Agadir na facebooku: |  |
| Agadir na Instagramu: |  |
| Agadir na Wikipedii: |  |
| Kanál RSS: |  |
Pořady z cyklu
"Agadir: Na strunách naděje"
jsou konány
za finanční podpory
Státního fondu kultury
České republiky |
Mediální partneři:
| Přihlášený uživatel: | | žádný |
| Vaše IP adresa: | | 18.97.9.170 |
Přístupy celkem: 48017603
Přístupy dnes: 6775
© 2004-2024
Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.
Optimalizováno pro rozlišení:
1280x720 a vyšší
|
 | VÝSTUP PÁTÝ
| |
| | Bude hráno: | Počet uvedení: 0
|
|
L:
Kdes byla když jsem na tě myslel
a lapal vzduch
a v noci se mi zdálo
že ťukáš do oken
třebaže jsi to nikdy nedělala
Chápu a přiznávám že nemám čas
drancuju skleník a neotírám dobře boty.
Ale ohrazuji se proti tvrzení
že šlapu po hlavách šílených bolestí
Kdybys mi řekla kam půjdeš
zeptal bych se tě Nač?
Měla ses zeptat a já bych řek co vím
Přebíjet úzkost tím čím ona živí tělo
má-li jaké
je nesmysl
Pod sklem je vždycky vydýcháno
a nadejít si místa ke kterém máme teprv dojít a dojdeme!
je možná jeden ze smrtelných hříchů
Nešel jsem s tebou
Úzkokolejka by nás nepobrala
Cos vlastně hledala
A:
Lásku co jiného! A našla jistotu
Jistotu - to přece všichni chceme
jenže mi neřekli jak s ní žít
s jistotou černější než katafalk
L:
Mnozí by řekli když mě vidí spěchat
že já nic nehledám
jen konzumuji
že jenom polykám a držím v rukách
že jsem jak vítr také takový
prudký a chvástavý
a tančím tance doby
a je to jinak
jako se vším
A:
Říkají dokonce rádi že nemá cenu myslet na bolest
že nemá cenu bát se předem
Říkají čas to napraví
a čas se nám zatím směje do očí
anebo do zad
L:
Na řeči nedám Ani na věštění
Z dětství si vzpomínám jak táhla krajem hejna kačen
a od té chvíle už ten obraz nezmizí
třebaže nemám ani chvilku naspořenou k tomu
stát a jen tak se dívat do nebe
čas čas je tady panem režisérem
a my jsme herci co se naučili role
A:
Neumím svoji roli vždycky doslova
nač také?
Nač se podíváš ti napoví
L:
Musím být pánem vlastních slov i činů
Zastavil bych se rád a možná zastavím
ale ty chvíle budou přímo svaté
Dříve jsme život přirovnali k vlaku
a pokřikovali občas že chceme vystoupit
Teď už je život raketa
do které nasedáme houfem nebo jako přespolní
přespolní jezdci piloti a řidiči
a na dráze se rozpomenem na druhého
jeden na druhého se rozpomenem
natáhnem ruku a přes mračna nebo kouř
se dotkneme
není větší síly než z toho dotyku
třebaže někdo říká že je to jen pocit
A:
Čekáš tu na mě aniž zastavíš
Čekám na tebe aniž zastavím
L:
Čekáme v letu
Čekáme střemhlav
Čekáme zrychleně a nedočkavě jak všichni před námi
neměníme se ve všem podstatném
jen s námi rychleji pohazuje zem
A to je všechno
všechno
co uneseme neseme
i rozdáváme
v letu střemhlav zrychleně a nedočkavě
jako ti před námi
bohatší vědomím
že zkušenost je málo před zázrakem
pro který nikdo nevymyslel jméno
|
|
|
