Úvod
Historie
Členové
AkceNOVINKANOVINKA
FotografieNOVINKANOVINKA
Video
Ukázky
Vydaná CDNOVINKANOVINKA
Objednat CD
Napsali o nás
Síň slávy
Studio
Hudební teorie
Doplňky
Agadirek
Agadir v Maroku
Kontakty
Interní
Vyhledávání:
osoby
akce
projekty
skladby
Agadir na facebooku:
Facebook
Agadir na Wikipedii:
Wikipedia
Kanál RSS:
Kanál RSS

České centrum Mezinárodního PEN klubu
Jsme členové
Českého centra Mezinárodního
PEN klubu

Sdružení Q
Jsme členové
Sdružení Q

Státní fond kultury České republiky
Pořady z cyklu
"Agadir: Na strunách naděje"
jsou konány
za finanční podpory
Státního fondu kultury
České republiky

Mediální partneři:



Přihlášený uživatel:
žádný

Vaše IP adresa:
3.209.80.87

Přístupy celkem: 11298838
Přístupy dnes: 3084
© 2004-2019
Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.
Optimalizováno pro rozlišení:
1280x720 a vyšší
Dobře se dívej a dělej po mněDOBŘE SE DÍVEJ A DĚLEJ PO MNĚ
Dobře se dívej a dělej po mně
Šmejd v alobalu
1999
Autor textu: Milena Fucimanová
Projekt: Šmejd v alobalu
milena

Bylo hráno:
Počet uvedení: 4
15. 6. 1999 Masarykův onkologický ústav, Žlutý kopec, BrnoŠmejd v alobalu
21. 5. 1999 Kulturní dům ŽidlochoviceŠmejd v alobalu
14. 5. 1999 Valašské Klobouky, malý sál kulturního domu KlobučanŠmejd v alobalu
7. 5. 1999 Kostel svatého Václava, BřeclavŠmejd v alobalu
Bude hráno:
Počet uvedení: 0

Pravou nohou se opři o rýč, zaryj do země a pomalu přehrň hlínu. Tak. Ještě jednou a znovu. Hlína je tmavá a lesklá. Dívej se pozorně a poznáš, jak je pokojná. Nežaluje.
Zaryj staré drny, tady je tráva jako vypůjčená. Kořeny pampelišek se někdy trochu, docela málo chvějí.
Poloshnilé listí padne do rýhy v zemi. Předklon a ztišení. Ano. Ticho je tady odpradávna, tady, v zemi. Stoupni si za mne. Po kolena. Hlína je přilnavá a zdá se bez vůle. Ale ví.
Zeptáš se, co ví, a já ti nemohu odpovědět. Nevím, co ví ona. Pamatuje možná pravěké koně. Otírali se o sebe hřbetem a jejich nohy drnčely ve vysoké trávě jako harfy. Nikdy tě nenapadlo, že dusot koní je vzdálená hudba harf?
Ještě se opři o rýč, zdaleka není dokonáno. Psárka luční se už vydala na pouť chodbami a myslí na hradby. Slunce zapadá tak bezhlase, že ti to přijde líto.
Ještě se opři, tak. Čekal jsi možná podobenství, které ti pomůže ledacos pochopit. Sadař - a neví o nic víc, než vědět má. A proč bych měl vědět víc? Někdy si sednu, svačím a dívám se na letící mraky. Taky tu bývá hodně včel.
Léto je někdy mstivé a podzim falešný.
Hlína se tě neprosí o nic. Často pracuji s rýčem a potom svačím. Vezmu si chléb rukama od hlíny. Chuť míchaných staletí. Roky mi praskají v rukách. Čas hopsá, poskakuje, skáče, tančí, kulhá, dobíhá, klopýtá. Máš čas vepsaný ve dlaních, kterými si ulomíš kus chleba.

© Agadir © 2004-2019, Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.