Agadir na facebooku: | |
Agadir na Instagramu: | |
Agadir na Wikipedii: | |
Kanál RSS: | |
Pořady z cyklu "Agadir: Na strunách naděje" jsou konány za finanční podpory Státního fondu kultury České republiky |
Mediální partneři:
Přihlášený uživatel: | žádný |
Vaše IP adresa: | 18.97.9.172 |
Přístupy celkem: 46839832 Přístupy dnes: 8343 © 2004-2024 Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D. Optimalizováno pro rozlišení: 1280x720 a vyšší
|
| Sen
| |
Karel Hynek I.:
Lori! Lori!
Odpusť Ti Bůh, jestli mne klameš! Odpusť jí Bůh, jestli mne klame. Já ji neopustím, jestli mne jen miluje, a to se zdá, vždyť bych si i kurvu vzal, kdybych věděl, že mne má ráda; či je snad zvyklá snášet, a chce jen aby si ji vzal – Bůh mne posilň.
Lori:
Včera jsem mu pravila, že nechci do divadla. Že jest mi smutno.
Karel Hynek I.:
Dnes jsem měl podivný sen; zdá se mi, že je toho příčinou čtení lorda Byrona, Mickiewicze a zříceniny bezdězské.
Karel Hynek II.:
Bůh vás chraň takových snů; jediný účinkuje snad na celé živobytí.
Karel Hynek I.:
S touhy plným srdcem vstoupil jsem do světa, v naději, že zlaté sny prvního svého mladiství v něm uskutečněny naleznu, byl bych jej celý v náruč obejmul; ale běda, záhy se opona strhla, a já spatřil, že jsem zklamán…
Dívka:
Chtěl květinu utrhnouti na nivě lunojasné, ale jako ledochladná slza skropila rosa noční žoucí ruku jeho; skloniv se k růži obdivuje krásu její, spatřil ji z hrobu vykvítati. |
| Zpět |
|