Agadir na facebooku: | |
Agadir na Instagramu: | |
Agadir na Wikipedii: | |
Kanál RSS: | |
Pořady z cyklu "Agadir: Na strunách naděje" jsou konány za finanční podpory Státního fondu kultury České republiky |
Mediální partneři:
Přihlášený uživatel: | žádný |
Vaše IP adresa: | 18.97.14.88 |
Přístupy celkem: 46853358 Přístupy dnes: 563 © 2004-2024 Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D. Optimalizováno pro rozlišení: 1280x720 a vyšší
|
| Pre Teba
| |
Karel Hynek I.:
Lori mi seděla na klíně… Najednou služka Róza vstala, lekla se, chopila se sklenice s vodou a pila. Já jsem se vždy dříve na ni pozadu díval.
Karel Hynek II.:
Tak se světem v rozepři, se zničeným srdcem nepoznán od nikoho, samoten žil v hluku světa…
Druhá osoba:
Nemilován od žádného a nic nemiluje jako vyhnanec, jenž na pustou se ukryl skálu jejížto neprohledná noc černým závojem ho zahaluje…
Lori:
Komu píšeš, Hynku, tato slova: A nyní se opovažuji Vám zjeviti, co v každém dechu mém se opětuje, čím zraky mé zahořují a co ústa má ostýchají se vyřknouti… že Vás miluji! Tak vroucně miluji, jakž nikdo na světě ještě nemiloval!
Dívka:
Neboť odvrácen od světa, jakož já jsem, jedině k Vám hledím, jedině Vás milovati mohu!…
Karel Hynek I.:
Zlobil jsem se na Lori, že již všechno vím a že ji nemiluji, ona stavěla se, že pláče, aneb plakala; oči měla mokré…
Lori:
Po večeři všichni mimo Rózy odešli… hrál si s mou nohou, sundal punčochu, sedla jsem si na kanape…
Karel Hynek I.:
Sedla si na kanape, zvedla nohy a já jsem se díval…
Karel Hynek II.:
Vy se na něho horšíte skrze jeho řeči, to je ta nemoc jeho… jak sám říká:
První osoba:
To jsou vykřiknutí mého nejstrašnější bolestí sevřeného ducha a kdybyste ve mně patřil, zplakal byste, a ne horšil se nade mnou… Kdo půjde se mnou--- Každé století snad jen jednoho nalezne takového nešťastníka … kdyby jich bylo více, nebyl by Bůh…
Dívka:
Každý člověk by miloval druhého, kdyby mu rozuměl, kdyby v něj mohl nahlédnouti, leč… Vlastně jest každý člověk i uprostřed největšího davu osamělý, poněvadž vždy rozumí jen sobě; co mimo něho jest, jen jej k tomu vede, že sám sobě rozumí.
>> PŮVODNÍ TEXT PÍSNĚ: <<
PRE TEBA:
Elena Horvátová
Klásť slova na papier
čo zo srdca sa derú
ja pokúšam sa tu dnes pre teba
s nádejou bláznivou že pochopíš ma trochu
že neodsúdiš čo tak veľmi chcem ti povedať...
Ja viem že po toľký krát
je také ťažké lásku dať
odpustiť uveriť a tíško zašepkať
"Si moja láska mám ťa rád"
Vždy keď pred tebou stojím
a srdci skrytú lásku mám
keď bolestí sa bojím
a cítim že chceš byť sám
keď moju dušu vlastná pýcha zraní
a prebúdzam sa prázda na svitaní
keď do tmy mlčky kričím tisíckrát
a pýtam sa či vôbec môžeš ma mať rád
keď prosím nebo o kúsok lásky
o vieru a trochu nádeje
vtedy zavriem oči a vidím teba
- krádny sen ktorý na zohreje:
o tom že prídeš - voľný a šťastný
že tvoja tvár sa bude na mňa smiať
nájdeme ostrov vo svete lásky
a Boh nás bude obýmať
A to je koniec tejto básne
ja nemôžem, ti asi viacej dať
človek má sny - a to je krásne!
Možno už budem iba spomínať... |
| Zpět |
|