| Jazyková verze: |  | | Česky |
|
| Agadir na Facebooku: |  |
| Agadir na Instagramu: |  |
| Agadir na Wikipedii: |  |
| Kanál RSS: |  |
Jsme členové Českého centra Mezinárodního PEN klubu |
Jsme členové Sdružení Q |
Pořady z cyklu
"Agadir: Na strunách naděje"
finančně podporuje
Státní fond kultury České republiky |
Mediální partneři:
| Přihlášený uživatel: | | žádný |
| Vaše IP adresa: | | 216.73.216.159 |
Přístupy celkem: 63943730
Přístupy dnes: 9773
© 2004-2024
Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.
Optimalizováno pro rozlišení:
1280x720 a vyšší
|
 | Na h�bitov�
| |
Karel Hynek I.:
V odpoledních hodinách chodil jsem po kopcích nad novoměstským hřbitovem. Krásná jest odtamtud vyhlídka na Prahu a obkličující ji hory, obzvláště při východu a západu slunce. V dálce k půlnoci Milešov a Košťál. Snad odlehlost, snad vyvýšenost jejich na růžovém nebi jest, co budí touhu moji při spatření jich.
První osoba:
Touhu do dálky či touhu do výše.
Karel Hynek I.:
Později jsem četl na hřbitově ruský nápis na náhrobku Heleny Tělepněvny. Víme, že země necítí s námi…
Druhá osoba:
A přeceť smutno pomysliti, že někdy cizá země obdrží prach náš.
Karel Hynek II.:
Ve čtyři hodiny byl pohřeb p. Josefa Hiebra. Sabina šel se mnou za rakví. Nad hrobem jistého 18tiletého jinocha, jméno jsem zapomenul – a co jest po smrti člověka jméno jeho – pouhý zvuk. A ani ten ne – jest někdejší hlas ohněm slitého zvonu, zaletlé světlo vyhaslé hvězdy, nevyřknutá myšlenka umírajícího, kořist zapomenutí… |
| | Zpět |
|
