| Jazyková verze: |  | | Česky |
|
| Agadir na Facebooku: |  |
| Agadir na Instagramu: |  |
| Agadir na Wikipedii: |  |
| Kanál RSS: |  |
Jsme členové Českého centra Mezinárodního PEN klubu |
Jsme členové Sdružení Q |
Pořady z cyklu
"Agadir: Na strunách naděje"
finančně podporuje
Státní fond kultury České republiky |
Mediální partneři:
| Přihlášený uživatel: | | žádný |
| Vaše IP adresa: | | 216.73.217.112 |
Přístupy celkem: 63899935
Přístupy dnes: 3141
© 2004-2024
Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.
Optimalizováno pro rozlišení:
1280x720 a vyšší
|
 | Esteřin pláč (Pozdě prosit)
| |
Kdysi, dávno za večerů, hráli mládenci na šalmaje. Teď čekáme na tón trubky, která je jako zavytí. Až se ozve, uvidíme smrt. Bude mít tisíce tváří, neoholených, zpocených a nenávistných. Běda tomu, kdo začal! Ať nikde nenajde klid! Ať mu žádná kytka nevoní! Ať ohluchne navždy a svět se mu změní v černé jezero. Ať ztratí hlas, až bude muset volat o pomoc! Ať ho vlastní matka nepozná a nedá mu vejít do domu! Ať se bojí každého rána i večera.
Co mu přinesou zbraně? Komu je třeba tolik utrpení a lidské krve? Kdo se mění ve vlkodlaka a už se nemůže dočkat prokleté hodiny?
Bože, pomoz. Nebo je pozdě prosit o pomoc? |
| | Zpět |
|
