| Jazyková verze: |  | | Česky |
|
| Agadir na Facebooku: |  |
| Agadir na Instagramu: |  |
| Agadir na Wikipedii: |  |
| Kanál RSS: |  |
Jsme členové Českého centra Mezinárodního PEN klubu |
Jsme členové Sdružení Q |
Pořady z cyklu
"Agadir: Na strunách naděje"
finančně podporuje
Státní fond kultury České republiky |
Mediální partneři:
| Přihlášený uživatel: | | žádný |
| Vaše IP adresa: | | 216.73.217.112 |
Přístupy celkem: 63908529
Přístupy dnes: 11735
© 2004-2024
Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.
Optimalizováno pro rozlišení:
1280x720 a vyšší
|
 | �ena ve van�
| |
Právě jsme se vrátili z kina,
ženě se film nelíbil a koupala se v teplé vodě, aby se uklidila a mohla spát.
Zatím jsem listoval v novinách, dveře do koupelny byly pootevřeny a slyšel jsem šplouchnutí vody, jak se žena ve vaně pohnula.
Tu světlo zablikalo a zhaslo v orkánu padajících zdí a střechy.
Padal jsem jako v urvaném výtahu do temné prázdnoty. Nevěděl jsem, co se to stalo.
Když nás vykopali, držel jsem ještě zmačkané noviny, má žena dosud ležela ve vaně, která se ani nepřevrátila, ani z ní nevystříklo mnoho vody.
Plavala ve vodě nahá a nezraněná, však mrtvá, utonulá, a vlasy jí splývaly v plavém víru kolem tváře.
Mám děkovat Bohu, že jsem byl zachráněn?
|
| | Zpět |
|
