| Jazyková verze: |  | | Česky |
|
| Agadir na Facebooku: |  |
| Agadir na Instagramu: |  |
| Agadir na Wikipedii: |  |
| Kanál RSS: |  |
Jsme členové Českého centra Mezinárodního PEN klubu |
Jsme členové Sdružení Q |
Pořady z cyklu
"Agadir: Na strunách naděje"
finančně podporuje
Státní fond kultury České republiky |
Mediální partneři:
| Přihlášený uživatel: | | žádný |
| Vaše IP adresa: | | 216.73.217.112 |
Přístupy celkem: 63908507
Přístupy dnes: 11713
© 2004-2024
Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.
Optimalizováno pro rozlišení:
1280x720 a vyšší
|
 | �as
| |
Jak dlouho trvalo zemětřesení?
Deset vteřin? Více? Méně?
Nebo už vůbec nebyl čas?
Snad strnul anebo ztratil svůj zákonný rozměr,
stlačil se do temné koule s nábojem bleskových rozhodnutí
a potom znovu existoval svět, nehybný, tichý.
Znovu se spojila duše s tělem a našel jsem se,
byl jsem živ.
Nebo to byla jen vidina v záblesku smrti?
Zdálo se mi, že volám do tmy, že přichází odpověď na důkaz, že ještě žijeme.
A byli jsme venku, na balkóně.
Svět tu ještě byl, část stavby tu ještě byla.
A my stáli bosi mezi střepinami.
V mrtvolném tichu, ve tmě, pod hvězdami, jež zesinaly. |
| | Zpět |
|
