Agadir na facebooku: | |
Agadir na Instagramu: | |
Agadir na Wikipedii: | |
Kanál RSS: | |
Pořady z cyklu "Agadir: Na strunách naděje" jsou konány za finanční podpory Státního fondu kultury České republiky |
Mediální partneři:
Přihlášený uživatel: | žádný |
Vaše IP adresa: | 18.97.9.171 |
Přístupy celkem: 46894108 Přístupy dnes: 2645 © 2004-2024 Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D. Optimalizováno pro rozlišení: 1280x720 a vyšší
|
| DRUHÝ OŘÍŠEK: ZAVOLEJ NÁM DO KLUBU
| |
Bylo hráno: | Počet uvedení: 7
| 16. 11. 2000 | | Masarykův onkologický ústav, Žlutý kopec, Brno | Pět oříšků pro Popelku | 14. 11. 2000 | | Církevní střední zdravotnická škola, Opletalova 6, Brno | Pět oříšků pro Popelku | 4. 11. 2000 | | Biskupské gymnázium, Barvičova 85, Brno | Pět oříšků pro Popelku | 24. 10. 2000 | | Církevní studentský domov PETRINUM | Pět oříšků pro Popelku | 23. 10. 2000 | | Mládež CB, Kounicova 15, Brno | Pět oříšků pro Popelku | 14. 6. 2000 | | Knihovna Jiřího Mahena, Lány 3, Brno | Pět oříšků pro Popelku | 5. 6. 2000 | | Dům U svaré rodiny | Pět oříšků pro Popelku |
| Bude hráno: | Počet uvedení: 0
|
|
Druhý oříšek
Slečno Mařinko Popelínová! To přece nemyslíš vážně? Řekli ti seď a přebírej, ty si sedíš, přebíráš, až se ti v očích tmí a za soumraku potom vyješ jako vlk. Jen se to o tobě nesmí nikdo dovědět. Ty jsi přece ta tichá, ta u-soužená, ta u-navená, ta u-plakaná, ta u-divená, ta u-hrachovaná.
Co nosíš za ňadry? Lískové oříšky? Ale to jsou oříšky naší prababičky. Ta ještě tkala šaty, že ženám závistí pukaly i vši, ale ty šaty byly jenom pro jediný ples. A jenom pod královskou báň. Taková pověra. Popelko, zahoď je, oříšky prabáby. My máme lepší. Stiskni, vytoč číslo, zavolej. Ale ne do lesa, Mařinko Popelínová, soustřeď se. Zavolej nám do klubu, zavolej, jsme tady pro tebe. Ne, nevyj tak, volá se piánko. Volá se, jako když rozkousneš cukrovou mandličku, maloučko nahořkle, tak, zkus to, neboj se, potom zkus sladce, ne slovo, co máš pořád s řečí?
Mařinko Popelínová, zahoď řeč, to už se nenosí. Teď jenom špitáme, vrkáme, ťukáme, mňoukáme. Voláme, až se tmí od toho volání, a přece ti nespadne do klína ani slůvko. A to je umění: Volat a nemluvit. Už chápeš, Mařinko Popelínová? Tak znova: zavolej nám do klubu, už na tě čekáme, už se tu klubíme, už se tu klubáme, už se tu klabáme, už se tu klobáme, ťuk ťuk ťuk ťuk. Nikomu muk. Zavolej, zavolej nám do klubu, už se tu klobáme, už se tu klubíme, už se tu klubáme.
Tak znovu: nadechnout a: zavolej nám do klubu, už se tu klubáme, už se tu klubíme, už se tu klabáme, a báme a bíme a klu aklu aklu klu a báme se klu klu klu, bíme se klukluklu klu. Kli kli kli! Pu-sin-ku na-špu-lit- a: zavolej do klubu, zavolej nám, zveme tě hrám, zveme tě k hrům, bezeslovům, bezeslovám, ty zavěsovám na větvovám, zavolej nám, zavolej nám.
Mařinko Popelínová, to nemyslíš vážně. Volat do lesa, kdo se ti má z něho ozvat?
|
|
|