Úvod
Historie
Členové
AkceNOVINKANOVINKA
FotografieNOVINKANOVINKA
Video
Ukázky
Vydaná CD
Objednat CD
Napsali o nás
Síň slávy
Studio
Hudební teorie
Doplňky
Agadirek
Agadir v Maroku
Kontakty
Interní
Vyhledávání:
osoby
akce
projekty
skladby
Agadir na facebooku:
Facebook
Agadir na Instagramu:
Instagram
Agadir na Wikipedii:
Wikipedia
Kanál RSS:
Kanál RSS

České centrum Mezinárodního PEN klubu
Jsme členové
Českého centra Mezinárodního
PEN klubu

Sdružení Q
Jsme členové
Sdružení Q

Státní fond kultury České republiky
Pořady z cyklu
"Agadir: Na strunách naděje"
jsou konány
za finanční podpory
Státního fondu kultury
České republiky

Mediální partneři:



Přihlášený uživatel:
žádný

Vaše IP adresa:
3.236.112.101

Přístupy celkem: 45510921
Přístupy dnes: 11859
© 2004-2024
Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.
Optimalizováno pro rozlišení:
1280x720 a vyšší
Dívej se, div se, ale moudrost nesejDÍVEJ SE, DIV SE, ALE MOUDROST NESEJ
Dívej se, div se, ale moudrost nesej
Šmejd v alobalu
1999
Autor textu: Milena Fucimanová
Projekt: Šmejd v alobalu
milena

Bylo hráno:
Počet uvedení: 4
15. 6. 1999 Masarykův onkologický ústav, Žlutý kopec, BrnoŠmejd v alobalu
21. 5. 1999 Kulturní dům ŽidlochoviceŠmejd v alobalu
14. 5. 1999 Valašské Klobouky, malý sál kulturního domu KlobučanŠmejd v alobalu
7. 5. 1999 Kostel svatého Václava, BřeclavŠmejd v alobalu
Bude hráno:
Počet uvedení: 0

Nebude tady sad, jen malá, skromná alej. Půl kilometru odtud modřínový les. Les, žádný chrám. Sykáš: pod nohou je rez. Víka od konzerv a mastné zbytky hodů. Mohl bys hrozit, ale nedělej to. Jdi, dobře obutý a na všechno připravený.
To, co sem nepatří, je tady zabydleno.
Klid není vždycky boží dar. Častěj to bývá stavba.
Cihlu k cihle a bude dům. Schod: jeden, druhý, třetí... je jich víc.
Už teď v tomto domě kdosi bydlí. Zadýchal prostory a prošlapal dřevěné prahy. Čas není fér: posedlý novotami nabízí antikvy a páří jedno s druhým.
Dům uprostřed teátru není nic víc než budka nápovědy. Text vedle partu a na něm krajíc s máslem. U nohou lahve, nejspíš od piva. Ticho je tady špatně stočené. Ticho je pelech, ve kterém zdechl pes.
Z budky se kouří, kdo v ní přebývá?
Sirény bortí hradby kolem neviňátek. Strom celý v ohni.
Ty také hoříš, nedočkavý, abys byl zase uprostřed ulice, uprostřed davu, aby ses vešel na špičku jehly, kde je stejně vyprodáno, ale umíme v tom chodit, nejsme naivní.
Byl jsi to ty, až po kolena v hlíně? Ten, který umí lámat chleba, není-li po ruce nůž? Ten, který ví, jak pomalu se noha noří do země?
Už to nepřestaneš vědět. Ale tep zrychlený už také nezastavíš, takže ti zbývá najít vlastní mír uprostřed rýčů, štěpů, oplocených parcel. Čas škrtá sirku za sirkou.
Včera, dnes, zítra, nadosmrti.
V hlíně si klidně šlapej neobutý. Jinak si dávej pozor. Krvavých stop už bylo příliš mnoho.

© Agadir © 2004-2024, Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.