Úvod
Historie
Členové
AkceNOVINKANOVINKA
Fotografie
Video
Ukázky
Vydaná CDNOVINKANOVINKA
Objednat CD
Napsali o násNOVINKANOVINKA
Síň slávy
Studio
Hudební teorie
Doplňky
Agadirek
Agadir v Maroku
Kontakty
Interní
Vyhledávání:
osoby
akce
projekty
skladby
Agadir na facebooku:
Facebook
Agadir na Instagramu:
Instagram
Agadir na Wikipedii:
Wikipedia
Kanál RSS:
Kanál RSS

České centrum Mezinárodního PEN klubu
Jsme členové
Českého centra Mezinárodního
PEN klubu

Sdružení Q
Jsme členové
Sdružení Q

Státní fond kultury České republiky
Pořady z cyklu
"Agadir: Na strunách naděje"
jsou konány
za finanční podpory
Státního fondu kultury
České republiky

Mediální partneři:



Přihlášený uživatel:
žádný

Vaše IP adresa:
44.200.94.150

Přístupy celkem: 45363890
Přístupy dnes: 2126
© 2004-2024
Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.
Optimalizováno pro rozlišení:
1280x720 a vyšší
Na prahu dne sedméhoNA PRAHU DNE SEDMÉHO
Na prahu dne sedmého
Ohrožená kultura
březen 2007
Autor hudby: Ondřej Fuciman
Autor textu: Milena Fucimanová
Projekt: Ohrožená kultura
Velikost MP3: 3,3 MB
Délka: 3:28
ondrej
milena
 (mp3)

Bylo hráno:
Počet uvedení: 5
12. 11. 2010 Dietrichsteinský palác, Zelný trh 8, BrnoOhrožená kultura
30. 5. 2008 Filozofická fakulta MU v BrněOhrožená kultura
9. 12. 2007 Fakulta ekonomicko správníOhrožená kultura
3. 5. 2007 Fakulta sociálních studií MU v BrněOhrožená kultura
26. 4. 2007 Filozofická fakulta MU v BrněOhrožená kultura
Bude hráno:
Počet uvedení: 0

Ona:
Jako v té zprávě o stromě a v zprávě o mně… Byl to strom jako každý jiný ořešák… Byl by mi prozradil jak tvoří jádra podobající se motýlům jež kdosi uhranul
Vím že bych do smrti neslyšela křivého slova
že bych si četla v tajných svitcích jeho kořenů
Naučil by se i líbat až by pochopil
co pro mne láska znamená
Ale ne!
Musela bych se přiznat
že jeho dozrálé plody otvírám ranou pěstí…
On: Ještě je čas.
Petra: Napřed dočti. Tolle et lege!
On: Abychom předčasně nevyhynuli, potřebujeme zastavit expanzi kultury a uzavřít Nájemnou smlouvu se Zemí.
Ona: Tato planeta, která je přirozeným domovem všech svých navzájem na sobě závislých živých bytostí, nemůže patřit žádné z nich. Nemůže patřit ani člověku jako druhu. Jsme dočasní nájemníci Země.
On: Člověk je poprvé zodpovědný za svou druhovou existenci.
Ona. Jsme dočasní nájemníci Země.
On: Musíme přírodě vědomě ustoupit.
Ona Už se nemůžeme spoléhat na vrozenou pokoru nepatrného člověka před mohutnými silami přírody, ale jen na pokoru filozoficky zdůvodněnou.
On: Člověk je poprvé zodpovědný za svou druhovou existenci.
Ona: Tato planeta nemůže patřit člověku jako druhu.
On: Jsme dočasní nájemníci Země.
On: jsme … ještě…
Ona. Ještě …jsme… Dostali jsme šanci?
Jana: Ještě jste…
Karolina: …pokud na prahu dne sedmého se vy lidé ohlédnete za svým dílem a poznáte, že nebylo dobré. Pak začněte znovu. S pokorou a úctou k Zemi. Ještě je čas.

© Agadir © 2004-2024, Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.