Úvod
Historie
Členové
Akce
FotografieNOVINKANOVINKA
Video
Ukázky
Vydaná CD
Objednat CD
Napsali o násNOVINKANOVINKA
Síň slávy
Studio
Hudební teorie
Doplňky
Agadirek
Agadir v Maroku
Kontakty
Interní
Vyhledávání:
osoby
akce
projekty
skladby
Agadir na facebooku:
Facebook
Agadir na Instagramu:
Instagram
Agadir na Wikipedii:
Wikipedia
Kanál RSS:
Kanál RSS

České centrum Mezinárodního PEN klubu
Jsme členové
Českého centra Mezinárodního
PEN klubu

Sdružení Q
Jsme členové
Sdružení Q

Státní fond kultury České republiky
Pořady z cyklu
"Agadir: Na strunách naděje"
jsou konány
za finanční podpory
Státního fondu kultury
České republiky

Mediální partneři:



Přihlášený uživatel:
žádný

Vaše IP adresa:
3.235.145.252

Přístupy celkem: 46262182
Přístupy dnes: 27669
© 2004-2024
Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.
Optimalizováno pro rozlišení:
1280x720 a vyšší
Pre TebaPRE TEBA
Pre Teba
Slavné ticho panovalo
prosinec 1996
Autor hudby: Ondřej Fuciman
Autor textu: Karel Hynek Mácha
Projekt: Slavné ticho panovalo
ondrej
Přehrát počítačovou simulaci
KlavírOndřej Fuciman    

Verze pro altovou flétnu
leden 2010
Přehrát počítačovou simulaciVerze pro altovou flétnu (mp3)
Flétna altJohana Dočkalová    
KytaraVáclav Buchta    
KlavírOndřej Fuciman    
Ozvučná dřívkaJana Zitterbartová    

Bylo hráno:
Počet uvedení: 8
1. 12. 2010 Knihkupectví Librex, Starobrněnská 6, BrnoAutorské čtení Mileny Fucimanové
25. 11. 2010 Vsetín, Masarykova veřejná knihovna, Dolní náměstí 1356K. H. Mácha: Slavné ticho panovalo
11. 11. 2010 Dietrichsteinský palác, Zelný trh 8, BrnoK. H. Mácha: Slavné ticho panovalo
10. 11. 2010 Třebíč, Městská knihovna, Hasskova 102/2K. H. Mácha: Slavné ticho panovalo
15. 5. 2010 Špilberk, BrnoK. H. Mácha: Slavné ticho panovalo
4. 5. 2010 Klub Leitnerova, BrnoK. H. Mácha: Slavné ticho panovalo
24. 4. 2010 Valašské Klobouky, městské muzeumK. H. Mácha: Slavné ticho panovalo
11. 3. 2010 Mahenův památník, Mahenova 8, BrnoAutorské čtení - Leoš Slanina
Bude hráno:
Počet uvedení: 0

Karel Hynek I.:
Lori mi seděla na klíně… Najednou služka Róza vstala, lekla se, chopila se sklenice s vodou a pila. Já jsem se vždy dříve na ni pozadu díval.

Karel Hynek II.:
Tak se světem v rozepři, se zničeným srdcem nepoznán od nikoho, samoten žil v hluku světa…

Druhá osoba:
Nemilován od žádného a nic nemiluje jako vyhnanec, jenž na pustou se ukryl skálu jejížto neprohledná noc černým závojem ho zahaluje…

Lori:
Komu píšeš, Hynku, tato slova: A nyní se opovažuji Vám zjeviti, co v každém dechu mém se opětuje, čím zraky mé zahořují a co ústa má ostýchají se vyřknouti… že Vás miluji! Tak vroucně miluji, jakž nikdo na světě ještě nemiloval!

Dívka:
Neboť odvrácen od světa, jakož já jsem, jedině k Vám hledím, jedině Vás milovati mohu!…

Karel Hynek I.:
Zlobil jsem se na Lori, že již všechno vím a že ji nemiluji, ona stavěla se, že pláče, aneb plakala; oči měla mokré…

Lori:
Po večeři všichni mimo Rózy odešli… hrál si s mou nohou, sundal punčochu, sedla jsem si na kanape…

Karel Hynek I.:
Sedla si na kanape, zvedla nohy a já jsem se díval…

Karel Hynek II.:
Vy se na něho horšíte skrze jeho řeči, to je ta nemoc jeho… jak sám říká:

První osoba:
To jsou vykřiknutí mého nejstrašnější bolestí sevřeného ducha a kdybyste ve mně patřil, zplakal byste, a ne horšil se nade mnou… Kdo půjde se mnou--- Každé století snad jen jednoho nalezne takového nešťastníka … kdyby jich bylo více, nebyl by Bůh…

Dívka:
Každý člověk by miloval druhého, kdyby mu rozuměl, kdyby v něj mohl nahlédnouti, leč… Vlastně jest každý člověk i uprostřed největšího davu osamělý, poněvadž vždy rozumí jen sobě; co mimo něho jest, jen jej k tomu vede, že sám sobě rozumí.



>> PŮVODNÍ TEXT PÍSNĚ: <<

PRE TEBA:

Elena Horvátová

Klásť slova na papier
čo zo srdca sa derú
ja pokúšam sa tu dnes pre teba
s nádejou bláznivou že pochopíš ma trochu
že neodsúdiš čo tak veľmi chcem ti povedať...

Ja viem že po toľký krát
je také ťažké lásku dať
odpustiť uveriť a tíško zašepkať

"Si moja láska mám ťa rád"

Vždy keď pred tebou stojím
a srdci skrytú lásku mám
keď bolestí sa bojím
a cítim že chceš byť sám

keď moju dušu vlastná pýcha zraní
a prebúdzam sa prázda na svitaní
keď do tmy mlčky kričím tisíckrát
a pýtam sa či vôbec môžeš ma mať rád
keď prosím nebo o kúsok lásky
o vieru a trochu nádeje
vtedy zavriem oči a vidím teba
- krádny sen ktorý na zohreje:
o tom že prídeš - voľný a šťastný
že tvoja tvár sa bude na mňa smiať
nájdeme ostrov vo svete lásky
a Boh nás bude obýmať

A to je koniec tejto básne
ja nemôžem, ti asi viacej dať
človek má sny - a to je krásne!
Možno už budem iba spomínať...
Pre Teba

© Agadir © 2004-2024, Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.