Úvod
Historie
Členové
AkceNOVINKANOVINKA
Fotografie
Video
Ukázky
Vydaná CDNOVINKANOVINKA
Objednat CD
Napsali o násNOVINKANOVINKA
Síň slávy
Studio
Hudební teorie
Doplňky
Agadirek
Agadir v Maroku
Kontakty
Interní
Vyhledávání:
osoby
akce
projekty
skladby
Agadir na facebooku:
Facebook
Agadir na Instagramu:
Instagram
Agadir na Wikipedii:
Wikipedia
Kanál RSS:
Kanál RSS

České centrum Mezinárodního PEN klubu
Jsme členové
Českého centra Mezinárodního
PEN klubu

Sdružení Q
Jsme členové
Sdružení Q

Státní fond kultury České republiky
Pořady z cyklu
"Agadir: Na strunách naděje"
jsou konány
za finanční podpory
Státního fondu kultury
České republiky

Mediální partneři:



Přihlášený uživatel:
žádný

Vaše IP adresa:
44.200.94.150

Přístupy celkem: 45365249
Přístupy dnes: 3485
© 2004-2024
Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.
Optimalizováno pro rozlišení:
1280x720 a vyšší
Není to láskaNENÍ TO LÁSKA
Není to láska
Rusalka
září 2006
Autor hudby: Antonín Dvořák, Ondřej Fuciman
Autor textu: Jaroslav Kvapil, Milena Fucimanová
Projekt: Rusalka
Velikost MP3: 4,0 MB
Délka: 4:08
ondrej
milena
Přehrát počítačovou simulaci (mp3)
Flétna altJohana Dočkalová    
Flétna příčnáHana Jargašová    
HousleKateřina Ševčíková    
KlavírOndřej Fuciman    
ZpěvVáclav Buchta    

Bylo hráno:
Počet uvedení: 1
22. 1. 2009 Mahenův památník, Mahenova 8, BrnoAgadir uvádí... Pavel Burlev
Bude hráno:
Počet uvedení: 0

Verze A (Jaroslav Kvapil) Verze B (Milena Fucimanová)
Rusalka, princ:
Vstoupí na scénu.

Princ:
Recitativ.
Již týden dlíš mi po boku,
jak z báje zjev dlíš přede mnou
a marně v očí hluboku
tvou bytost hledám tajemnou!
Proč chladí tvoje objetí,
vzplát vášní proč se bojí?
Proč úzkostí jen zachvěti
mám v náručí se tvojí?
A marně, marně dusím smutný cit,
z náruče tvé se nelze vyprostit,
byť stokrát byla jsi chladná, nesmělá,
mít musím tebe, musím docela.

Kněžna:
Přichází.
Recitativ.
Ne, není to láska, hněvivý je to cit,
že jiná dlí, kde já jsem chtěla být.
A že jsem jeho míti neměla,
ať štěstí obou zhyne docela!
Stoupne si do popředí.

Zda na chvíli Princ vzpomene si přec,
že hostitelem je též milenec!
Stoupne si mezi Prince a Rusalku.

Princ:
Vzrušeně.
Ach, výčitka to věru včasná
a z vašich rtíků rád ji snáším:
i ženich věru, Kněžno krásná,
je především jen sluhou vaším!

Kněžna:
Pohlédne na Rusalku.
A vaše kráska, citů vašich paní,
vás nepokárá za to slovem ani?

Rusalka:
Pohlédne na Kněžnu s bolestí.

Kněžna:
Jízlivě.
Či v pohledu svém tolik něhy má,
že mluví s vámi pouze očima?

Princ:
V rozpacích.
Leč oči její říci zapomněly,
že hostitel se nepozorným stal.
Nechť nahradí teď rychle, svolíte-li,
co roztržit jen chvíli zanedbal.
Podá Kněžně ruku.

Rusalka:
Přikročí a chytí křečovitě Princovu druhou ruku.

Princ:
Nač rozpaky tvoje? A proč se tolik chvěješ?
V svou komnatu pospěš a stroj se k plesu již!
Odvádí kněžnu.

Kněžna:
Při odchodu k Rusalce.
Ó, vystrojte se v šaty přebohaté:
mám dvornost jeho, vy však srdce máte!

Rusalka:
Strnule za nimi hledí. Pak odchází jinam.
Rusalka, princ:
Vstoupí na scénu.

Princ:
Recitativ.
Již týden mám tě u sebe,
jsem váben jak pták na větvích.
Však drozdy, kosy nezebe
tvá bělost – chladné tajemství.
Proč němé tvoje objetí?
Žár dávno udupaný
jak údolí, co zatopil
rváč záludný a rvavý.
Tak marně, marně dusím smutný cit,
z náruče tvé se nelze vyprostit,
byť stokrát byla jsi chladná, nesmělá,
jsem šťastný mezek, šťastný docela.

Kněžna:
Přichází.
Recitativ.
Ne, nesmím to škrábat na očích těch všech,
že jiná má, co já jsem chtěla mít
a že bych v noci výti musela.
Však vytí splní roli docela.
Stoupne si do popředí.

Upře Princ na mne zrak?
Já nejsem lodní vrak, třebaže přijela jsem z daleka.
Stoupne si mezi Prince a Rusalku.

Princ:
Vzrušeně.
Ach, Liebe meine kleine libá,
omluvte dívčích nálad klání,
děvuška jazyk neovládá,
je „primitýf“, je bez vzdělání.

Kněžna:
Pohlédne na Rusalku.
Což tato kráska, citů vašich paní,
vás nepokárá za ta slova ani?

Rusalka:
Pohlédne na Kněžnu s bolestí.

Kněžna:
Jízlivě.
Či v pohledu svém tolik něhy má,
že mluví s vám pouze očima?

Princ:
V rozpacích.
Ach, meine Liebe, Liebe meine kleine,
jak už jsem řekl: nevzdělaná je.
Teď už jsem u vás a věřte, svolíte-li,
že připraven jsem páchat orgie.
Podá Kněžně ruku.

Rusalka:
Přikročí a chytí křečovitě Princovu druhou ruku.

Princ:
K čemu pohledy tvoje? Co se ti zase stalo?
Do pokoje zajdi a hračkou svou se těš!
Odvádí kněžnu.

Kněžna:
Při odchodu k Rusalce.
Ó, jsou to jistě šaty přebohaté,
mám dvornost jeho, vy však srdce máte.

Rusalka:
Strnule za nimi hledí. Pak odchází jinam.
Není to láska

© Agadir © 2004-2024, Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.