Úvod
Historie
Členové
Akce
FotografieNOVINKANOVINKA
VideoNOVINKANOVINKA
Ukázky
Vydaná CDNOVINKANOVINKA
Objednat CD
Napsali o násNOVINKANOVINKA
Síň slávy
Studio
Hudební teorie
Doplňky
Agadirek
Agadir v Maroku
Kontakty
Interní
Vyhledávání:
osoby
akce
projekty
skladby
Agadir na facebooku:
Facebook
Agadir na Wikipedii:
Wikipedia
Kanál RSS:
Kanál RSS

České centrum Mezinárodního PEN klubu
Jsme členové
Českého centra Mezinárodního
PEN klubu

Sdružení Q
Jsme členové
Sdružení Q

Státní fond kultury České republiky
Pořady z cyklu
"Agadir: Na strunách naděje"
jsou konány
za finanční podpory
Státního fondu kultury
České republiky

Mediální partneři:



Přihlášený uživatel:
žádný

Vaše IP adresa:
54.209.227.199

Přístupy celkem: 10140255
Přístupy dnes: 8171
© 2004-2019
Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.
Optimalizováno pro rozlišení:
1280x720 a vyšší
Žena - vědkyněŽena - vědkyně
Žena - vědkyně
Ž3: Prosím tě, poutníku, neruš mi moje kruhy. Písek je čitelný jen krátkou chvíli.
P: Omlouvám se, nechci být nezdvořilý.
Ž3: Nepotrpím si na cípaté řečičky. Jasně a přímo: nejsi tady vítaný. Boříš se do písku a ohrožuješ výsledky mé práce.
P: Co zkoumáš tady, v poušti, v moři písku?
Ž3: Tobě se písek nezdá hoden zkoumání? V mých očích určitě víc než lidské plémě.
P: Objektem zkoumání může být cokoli. Jsem vědec, vím, co říkám.
Ž3: Vždyť já ti to nevytýkám. Lidi jsou jako sarančata. Kobylky, dobytek.
P: Ale ty sama přece také patříš k lidem.
Ž3: Z jistého hlediska připouštím, že jsem také z rodu homo. Ale to neznamená, že jsem tím nadšená. Jsou chvíle, kdy mi vadí i to, že jsem žena.
P: Každý máme svůj důvod být rozčarován a cupovat sám sebe na cucky.
Ž3: To ovšem nedělám. Já nehysterčím, Mám všechno pod kontrolou. Jsem tady na poušti, abych zpracovala pohyb dun.
P: Jako bys byla hlídač majáku, tak mi to připadá.
Ž3: Mám mnohem větší poslání. Jak říkám: zpracovat pohyb dun.
P: Jestli ti rozumím, studuješ zákony tohoto moře písku kvůli bezpečí karavan a...
Ž3: Jsi na omylu. Nejde o karavany. Copak jsi neslyšel? Nejde mi lidi. Jde mi jen o písek. O božstvo, kterému já teprve dám jméno.
P: Jaké?
Ž3: Samozřejmě své. I hvězdáři křtí po sobě své vesmírné děti. Mým dítětem i mužem, mým životem je písek. Nezkrotný, přelétavý.
P: Konečně – možná na tvé objevy svět čeká.
Ž3: Neptám se světa, co by chtěl. Dám mu to, co chci dát já. A i to ještě, až budu chtít. A už jdi, rušíš moje kruhy.
P: Ta věta ale není tvoje.
Ž3: Není, ale dávám jí jiný smysl.
P: Jaký vlastně?
Ž3: Že na světě nebude k službám pro nikoho. Bude jak písek: k nepřečtení.
P: A to je tvoje poslání?
Ž3: A to je moje poslání.

Zpět

© Agadir © 2004-2019, Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.